Co vypoví klíčoví svědci? Exšéfa vojenských zpravodajců Páleníka čeká po podmínce v kauze Nagygate druhý soud

Státní zástupce vyčíslil škodu na 232 819 200 korun. Právní analýzy správy Státních hmotných rezerv o žádné škodě nehovořily. Repro: mero.cz

Městský soud v Praze zahájí tento týden líčení v kauze údajně nevýhodného dodatku ke smlouvě Správy státních hmotných rezerv s kontroverzní společností Viktoriagruppe na pronájem tanku státní firmy Mero v Nelahozevsi. Obžalováni jsou bývalý šéf Vojenského zpravodajství a později správy rezerv Ondrej Páleník a jeho předchůdce a podřízený Tomáš Perutka. Páleník s Perutkou se hájí tím, že zásobník musel být uvolněn kvůli čištění a nákupu ropy, který správě rezerv nařídila Bezpečnostní rada státu. A tvrdí, že státu tudíž žádná škoda nevznikla. V obžalobě je zásadní rozpor s interními dokumenty správy rezerv, které zrušení dodatku za protiprávní neoznačovaly.

Pražský městský soud ještě ani nestihl vydat písemné odůvodnění rozsudku v kauze údajného sledování exmanželky premiéra Petra Nečase a jeden z aktérů tohoto případu stane znovu před soudem. Bývalý šéf Vojenského zpravodajství a později správy rezerv Ondrej Páleník a jeho podřízený Tomáš Perutka čelí obžalobě „z trestných činů zneužití pravomoci úřední osoby a porušení povinnosti při správě cizího majetku,“ jak tvrdí v obžalobě návladní Vrchního státního zastupitelství v Praze Tomáš Minx.

Společnost Viktoriagruppe, která pro Správu státních hmotných rezerv skladovala od roku 2004 pohonné hmoty, měla ve smlouvě určeno platit také za jeden velkokapacitní tank společnosti Mero v Nelahozevsi. Firma v minulosti několikrát požádala o zrušení této smluvní povinnosti, protože pohonné hmoty neskladovala v České republice, ale v německém Kraillingu. K dohodě mezi správou rezerv a Viktoriagruppe o ukončení plateb došlo až v květnu roku 2012. V průběhu tohoto roku si Viktoriagruppe vyměnila se Správou státních hmotných rezerv několik dopisů z nichž vyplynula společná dohoda o ukončení plateb pronájmu zásobníku. O několik měsíců poté, na sklonku roku, převzal vedení správy generál Ondrej Páleník. Protože nebylo vypovězení platby za zásobník v Nelahozevsi definitivně papírově stvrzeno, Páleník v dubnu 2014 podepsal dodatek ke smlouvě s Viktoriagruppe.

Příběh skladování české nafty v Německu nakonec skončil fiaskem a právními třenicemi mezi oběma zeměmi. Společnost zkrachovala a stát složitě odvážel naftu z německých skladů zpět do České republiky. V České republice má tato story ovšem i trestně právní dohru. Policie a žalobce Vrchního státního zastupitelství v Praze Tomáš Minx Ondreje Páleníka a Tomáše Perutku totiž viní z toho, že se vypovězením smlouvy, respektive sepsáním dodatku k ní, měli dopustit závažné trestné činnosti. Žalobce škodu vyčíslil na čtvrt miliardy korun.

„České republice zastoupené Správou státních hmotných rezerv způsobil škodu tím, že neučinil kroky k tomu, aby společnost Viktoriagruppe uhradila náklady spojené s volnou skladovací kapacitou v centrálním tankovišti ropy Nelahozeves za měsíce červen 2012 až březen 2013 ve výši nejméně 49.536.000 korun, a jeho jednání podpisem Dodatku 14, kterým zrušil ustanovení článku VI odst. 8 Dodatku 11 stanovící povinnost společnosti Viktoriagruppe hradit náklady za uvolněnou skladovací kapacitu v centrálním tankovišti bylo způsobilé přivodit škodu za období od dubna 2013 do 18. února 2017 až do výše 232.819. 200 korun,“ pohnal k soudu Páleníka Minx. Pro vysvětlení, k této cifře možné škody došel s ohledem na dobu trvání smlouvy s Viktoriagruppe.

Kdo má pravdu?

Jednou z nejdůležitějších postav popisovaného případu je vedoucí legislativně právního oddělení Správy státních hmotných rezerv Alena Černá, která k problematickému vypovězení plateb za zásobník v Nelahozevsi sepisovala právní stanoviska.

„Svědkyně Alena Černá, právnička Správy státních hmotných rezerv, uvedla, že se smluvním vztahem SSRH a Viktoriagruppe se setkala v rámci auditu, který nařídil Ondrej Páleník. Vyhotovený audit převzal pan Perutka, pan Páleník pak zde již nepracoval. Pokud jde o Dodatek č. 14, k tomu jako právní útvar Správy státních hmotných rezerv měli výhrady, které zanesli do písemného stanoviska. Stanovisko vytvořil pan Jankovský a ona ho pak schvalovala. Mimo jiné upozornili na to, že retroaktivní působení smlouvy nelze takto řešit, pokud si obě strany nevypořádají své závazky a povinnosti. Byla toho názoru, že tímto způsobem není možné řešit ukončení pronájmu skladovací kapacity ropy v CTR Nelahozeves, tedy zrušení článku VI. odst. 8. Ten dotyčný, který měl dodatek uzavírat, se měl pozastavit nad tím, že není něco v pořádku,“ tvrdí v obžalobě žalobce Tomáš Minx.

K ukončení pronájmu bylo podle Minxe potřeba uzavřít písemný dodatek nebo písemnou smlouvu. Sama Alena Černá vznik nějaké škody neshledala. Formulaci ve vypracovaném stanovisku považuje za nedoporučující stanovisko a upozorňující na právní nedostatky. „Kdyby s dodatkem souhlasila, tak by to přímo uvedla. Ve stanovisku je jasně napsáno, co považují za nutné k návrhu doplnit a upravit tak, aby bylo možné ho doporučit k podpisu. Právní odbor podpis dodatku nedoporučil. Audit smluv nařízený Ondrejem Páleníkem uvítala, Ondrej Páleník se rozhodl audit učinit vlastní silou,“ konstruuje překročení zákona Páleníkem a Perutkou žalobce Minx.

Ekonomický deník proto konfrontuje tvrzení žalobce s dokumenty správy rezerv, pod kterými je Alena Černá podepsána. „K předloženému návrhu dodatku číslo 14 ke Smlouvě o ochraňování státních hmotných rezerv č. 2004 0884 se společností Viktoriagruppe tímto odbor legislativně právní uvádí, že předložený návrh dodatku je plně v souladu s platnými právními předpisy a odbor legislativně právní k němu nemá žádné připomínky,“ napsala 1. června 2012 právnička Černá.

Alena Černá se problematikou ukončení plateb za prázdný tank v Meru zaobírala také v březnu 2013, kdy se jej chystal po určité době neaktivity ze strany Viktoriagruppe podepsat tehdejší předseda správy rezerv Ondrej Páleník. „Část C návrhu dodatku, v níž se navrhuje zrušení odstavce 8. článku VI. s odůvodněním, že se stal nadbytečným 1. 6. 2012, jde podle názoru odboru legislativně právního o určitou quasi retroaktivitu, která je obecně nepřípustná a proto tuto úpravu odbor legislativně právní nedoporučuje. V textu dodatku by postačilo uvést, že se ruší odstavec 8 článku VI. a deklarovat, že strany jsou ohledně ukončení pronájmu skladovací kapacity v CTR Nelahozeves finančně a majetkově vyrovnány,“ stojí v interním dokumentu správy rezerv z 20. března roku 2013. Šlo o vyžádanou interní právní analýzu k ukončení plateb ze strany Viktoriagruppe, kterou o pár dnů později šéf správy rezerv stvrdil svým podpisem. Shrnuto, podtrženo: dle právníků správy k žádné škodě nedošlo, a zrušení plateb za zásobník v Nelahozevsi bylo „plně v souladu s platnými právními předpisy“ a odbor legislativně právní k němu neměl „žádné připomínky“.

Kam s ropou?

Vypovězení povinnosti společnosti Viktoriagruppe přitom mělo i jiný důležitý důvod – státní zájem. Bezpečnostní rada státu (BRS) totiž Správě státních hmotných rezerv uložila nakoupit ropu. A tento artikl měl být dle informací ze správy uskladněn právě v prázdném tanku v Nelahozevsi, za který do června 2012 Viktoriagrupe platila a správa rezerv peníze přeposílala společnosti Mero. Dokládá to výslech dalšího právníka správy rezerv Jana Pilečka, z nějž žalobce Tomáš Minx v obžalobě také cituje.

„Z obsahu Dodatku 11 dále vyplývá, že Správa státních hmotných rezerv může ukončit tento pronájem skladovací kapacity společnosti Viktoriagruppe v případě, že bude předmětnou skladovací kapacitu potřebovat pro své potřeby. Ukončení pronájmu této kapacity bylo provedeno v návaznosti na plán pořízení ropy podle usnesení BRS, která měla být v dané skladovací kapacitě uskladněna. Společnost Viktoriagruppe byla o ukončení pronájmu skladovací kapacity vyrozuměna korespondenčně, a to dopisem ze dne 28.5.2012 zaslaným Tomášem Perutkou. Společnost Viktoriagruppe ukončení pronájmu ke dni 31.5.2012 akceptovala,“ řekl u výslechu právník Pileček. Na tvorbě dopisu správy rezerv se podle svých slov Pileček sice nepodílel, ale seznámil se s ním seznámil v době, kdy správa rezerv řešila pořízení ropy na základě usnesení Bezpečnostní rady státu.

Žalobce Minx v obžalobě ale dovozuje, že pouze dvě varianty mohly společnost Viktoriagruppe její povinnosti hradit náklady za uvolněnou skladovací kapacitu zprostit. „Zaprvé šlo o faktický úkon spočívající v tom, že Správa státních hmotných rezerv hmotu do kapacity naskladní, a zadruhé to, že správa umožní třetímu subjektu, aby volnou skladovací kapacitu užíval. Uvedené ustanovení smlouvy poskytuje jasný taxativní výčet případů, kdy společnosti Viktoriagruppe zmiňovaná povinnost zanikne. Jinou skutečností je změna dodatku jako takového,“ tvrdí v obžalobě Minx.

Audit, ale od koho?

Policie a žalobce Páleníka také viní, že údajně neposlechl Bezpečnostní radu státu, která mu uložila vypracovat externí nezávislé audity smluv Správy státních hmotných rezerv s Viktoriagruppe. „Takto jednal, ačkoliv si byl vědom toho, že Bezpečnostní rada státu vydala dne 20. října 2011 usnesení, ve kterém uložila předsedovi Správy státních hmotných rezerv povinnost realizovat provedení nezávislého externího auditu smluv mezi správou a Viktoriagruppe, který měl za cíl vyhodnotit aktuální stav způsobu ochraňování ropy a ropných produktů, tuto povinnost však vědomě ignoroval, provedení nezávislého auditu nezajistil, čímž se připravil o informace o rizicích obchodní spolupráce mezi Správou státních hmotných rezerv a společností Viktoriagruppe, dále o varianty řešení těchto rizik s možnostmi jejich eliminace a v neposlední řadě též doporučení dalšího postupu s vyčíslením dopadů jednotlivých ekonomických, právních a odborných variant obchodní spolupráce mezi Správou státních hmotných rezerv a společností Viktoriagruppe,“ konstatuje dále žalobce.

Podle Minxe Páleník podepsal vypovězení plateb Vikroriagruppe, aniž by vyčkal na závěry jím zadaného interního auditu ze dne 17. ledna 2013 vybraných platných smluv správy rezerv, který se zabýval právními a ekonomickými riziky smluvních vztahů mezi správou a privátním ochraňovatelem.

Páleník tvrdí, že jde o manipulaci s fakty. „Usnesení o zahájení trestního stíhání nepostřehlo či zamlčelo, že podle usnesení vlády ze dne 7. 3. 2012 musely být veškeré konzultační, poradenské a právní služby požadované ústředním orgánem státní správy s cenou dodávky nad 1 milion korun předem projednány, respektive předkládány pro informaci členům vlády. Předložení nemohl učinit předseda správy sám, ale pouze cestou ministerstva průmyslu a obchodu, o což bylo opakovaně žádáno, ale bez výsledku. Žádal o to můj předchůdce, po ustanovení do funkce i já,“ tvrdí Páleník.

Válečný veterán Ondrej Páleník tvrdí, že je nevinný. „Pokud pronájem skončil, nebylo proč za něj dál platit,“ říká. Repro: 601skss.cz

Páleník přiznává, že on sám rozhodl o provedení auditu vlastními silami. „Ale to nikoli z jakýchkoliv špatných úmyslů, ale protože zpracovatelem vnitřního auditu byl odbor legislativní a právní Správy státních hmotných rezerv. Tedy tentýž útvar, který předem připomínkoval návrh Dodatku č. 14 a neuplatnil jakékoliv výhrady k připravenému textu v tom, že pronájem výše již několikrát zmíněné uvolněné nádrže byl ukončen před mnoha měsíci a peníze, o něž v této trestní věci jde, byly placeny právě za tento pronájem. Výstup z toho stanoviska byl i pro mne jako neprávníka zcela srozumitelný, a sice že pokud byl pronájem, bylo za něj placeno, pokud skončil, nebylo proč dál platit,“ uzavřel Páleník svůj první neúspěšný návrh na zastavení trestního stíhání.

Kauzu bude ode dneška řešit senát soudkyně pražského Městského soudu Heleny Kutzlerové. Páleníkův obhájce Josef Monsport Ekonomickému deníku řekl, že se k případu v průběhu soudního řízení vyjadřovat nebude.

Jan Hrbáček