Rosatom zahájil spouštění reaktoru generace III

V Novovoroněžské jaderné elektrárně bylo 23. března 2016 zahájeno zavážení paliva do reaktoru VVER-1200, který je prvním projektem bloku AES-2006 řadícího se ke generaci III+.

Práce probíhají v rámci programu fyzikálního spouštění tohoto inovativního bloku. Ruská korporace pro atomovou energii Rosatom zahájila spouštění reaktoru generace III+ jako první ve světě. Jedná se o stejný typ reaktoru, který nabízelo česko-ruské konsorcium MIR 1200 v tendru na dostavbu JE Temelín. V prosinci loňského roku bylo dokončeno testování jednotlivých zařízení nového bloku i jejich sestav, které probíhalo za provozních parametrů, ale bez přítomnosti jaderného paliva v reaktoru. Koncem prosince r. 2015 byla úspěšně provedena také tlaková zkouška kontejnmentu bloku a poté ruský regulační úřad Rostechnadzor provedl nezávislé prověření připravenosti bloku k fyzikálnímu spouštění.

Ve středu 23. března 2016 začala ve skladišti čerstvého paliva na šestém bloku Novovoroněžské jaderné elektrárny příprava palivových souborů k zavezení do aktivní zóny reaktoru: vybalování z ochranných obalů a přemisťování do nádoby pro přepravu paliva na reaktorový sál. První soubor byl do reaktoru spuštěn ráno 24. března. Spouštění prvního reaktoru VVER-1200 probíhá zcela novým způsobem s cílem dodatečného zvýšení jaderné bezpečnosti. Ředitel elektrárny Vladimir Povarov k tomu uvádí: „Pro zvýšení bezpečnosti nového bloku budeme jaderné palivo zavážet postupně. Nyní je aktivní zóna ze dvou třetin vyplněna imitátory palivových souborů a jen třetina ze všech souborů umístěných do aktivní zóny bude obsahovat uran.“ Později budou imitátory postupně vyměňovány za soubory s čerstvým palivem.

Aby měl personál elektrárny přesnou představu o dějích uvnitř reaktoru, byly již nyní uvedeny do provozu veškeré přístroje pro měření neutronového toku, což zlepšuje efektivitu spouštění a zvyšuje bezpečnost bloku. Program fyzikálního spouštění nového bloku zahrnuje následující činnosti: zavezení paliva, montáž víka reaktoru s horním blokem (obsahuje především pohony regulačních orgánů), dosažení kontrolovatelné řetězové štěpné reakce a pak desítky testů zařízení bloku při různých hodnotách výkonu. Nejdříve budou všechna důležitá zařízení otestována při minimálním kontrolovatelném výkonu, později bude postupně navyšován.

Po dokončení fyzikálního spouštění bude předán protokol Rostechnadoru, který při kladném rozhodnutí povolí zahájit energetické spouštění. To znamená, že elektrogenerátor bude přifázován k síti a dodá do ní první kilowatthodiny elektřiny. Proběhne testování všech zařízení pro výrobu elektřiny a výkon bloku bude postupně navýšen až na 100 procent nominální hodnoty. Po několika měsících a stovkách dílčích testů tedy blok přejde do komerčního provozu a začne dodávat elektřinu do sítě podle fixního tarifu. Na spouštění nového bloku dohlíží vědecký ředitel spouštěcích prací výzkumný ústav Kurčatovův institut, generální projektant reaktorů VVER projekční kancelář OKB Gidropress, generální projektant elektrárny společnost NIAEP-ASE a společnost Atomtechenergo.

Pro informaci: Šestý blok Novovoroněžské jaderné elektrárny (někdy také označován jako první blok Novovoroněžské JE-II) je typovým projektem ruské jaderné elektrárny generace III+, která má oproti svým předchůdcům zlepšené technicko-ekonomické ukazatele. Projekt evolučně vychází z reaktorů typů VVER, které mají za sebou přes půlstoletí bezpečného provozu bez vážných havárií. Moderní projekt VVER 1200 odpovídá všem ruským i mezinárodním regulačním požadavkům i doporučením Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Nový blok se od předchůdců odlišuje především dodatečnými pasivními bezpečnostními systémy, které společně s aktivními systémy posouvají bezpečnost reaktorů VVER o stupeň výše.

Nový projekt má také zvýšenou odolnost vůči externím vlivům, jako je zemětřesení, pád letadla, vlna cunami či uragán. Podle nových standardů je reaktor ukryt v dvojité ochranné obálce (kontejnmentu), která jej chrání před zmíněnými vnějšími vlivy a naopak okolní prostředí chrání před únikem radiace. Pod reaktorem se navíc nachází tzv. lapač taveniny, což je pasivní bezpečnostní systém poslední instance. Pokud by vlivem extrémní události přírodního původu či vyvolané člověkem došlo k přerušení chlazení jaderného paliva, a to po dobu potřebnou k jeho kompletnímu roztavení, tento lapač by bezpečně zachytil taveninu a zabránil úniku štěpných produktů do životního prostředí.

Znamená to, že i pokud selže řada nezávislých a navíc diverzifikovaných bezpečnostních systémů aktivních i pasivních, které mají roztavení paliva zabránit, bude zajištěno to, aby havárie elektrárny měla minimální vliv na okolní prostředí. Ruská Státní korporace pro atomovou energii Rosatom spojuje více než 250 podniků, ve kterých pracuje přibližně 262 tisíc lidí. Strukturu korporace tvoří čtyři vědeckovýzkumné a průmyslové komplexy, podniky jaderného palivového cyklu, objekty jaderné energetiky a flotila jaderných ledoborců, která je jediná svého druhu na světě.

Rosatom je jediná korporace na světě, jejíž součástí jsou podniky kompletního jaderného cyklu – od těžby, zpracování a obohacování uranu přes projektování a výstavbu jaderných elektráren, výrobu paliva až po vyřazování jaderných zařízení z provozu a nakládání s radioaktivními odpady a použitým jaderným palivem včetně jeho přepracování. Rosatom je vlastníkem a provozovatelem všech deseti jaderných elektráren na území Ruské federace, na nichž pracuje 35 bloků produkujících přes 17 % veškeré elektřiny vyrobené v Rusku. Mezi tyto reaktory patří i rychlý sodíkem chlazený reaktor BN-800, který je nejvýkonnějším průmyslovým reaktorem tohoto typu na světě.

Rosatom zaujímá přední pozici na světovém trhu s jadernými technologiemi. Desetileté portfolium exportních zakázek Rosatomu přesahovalo na konci roku 2015 hodnotu 110 miliard amerických dolarů a patří do něj 34 bloků jaderných elektráren ve 12 zemích světa.

Zuzana Sommerová