Olympiáda Londýnu nepomohla, v něčem spíše uškodila

Nablýskaná bída. Přínos olympijských her pro Londýn je dodnes velmi sporný.

Londýnská letní olympiáda v roce 2012 měla zvýšit blahobyt obyvatel britské metropole. Nová zpráva ale ukazuje, že pravdu měli spíše skeptici.

V souvislosti s olympijskými hrami a jejich negativním dopadem na prosperitu pořádajícího města se dosud nejčastěji mluvilo o Athénách. Někteří kritici předpovídali podobný osud také brazilskému Riu de Janeiru. Ale pochybovat o přínosu letní olympiády pro Londýn napadlo jen málokoho.

Hry z roku 2012 platily po poměrně dlouhou dobu jako vzor efektivnosti a účelnosti výstavby sportovišť a přilehlé infrastruktury. Jenže další zpráva, na kterou odkazuje portál CityLab.com vnáší do tohoto všeobecného přesvědčení řadu pochybností.

Maskot Wenlock v rozpacích

Je zřejmé, že Hry XXX. letní olympiády přinesly městu řadu krátkodobých pozitivních efektů jako vyšší zaměstnanost, obrovskou reklamu v zahraničí zejména pro Východní Londýn nebo zlepšení místní infrastruktury. Z dlouhodobého hlediska už ale ekonomická bilance nevyznívá tak pozitivně. A to včetně bilance pro Východní Londýn.

„Data ukazují, že mezera v kvalitě života mezi šesti okrsky, které olympijské hry hostily, a zbytkem Londýna se nezmenšila,“ stojí mimo jiné ve zprávě s tím, že v oblastech jako je fyzická a sportovní aktivita obyvatel jsou na tom dotčená území dnes ještě o něco hůře. To se projevuje například ve vyšší míře obezity u dětí, které pocházejí z Východního Londýna než u dětí z ostatních částí.

Zpráva je zaměřena na splnění cílů, které byly v souvislosti s pořadatelstvím vytyčeny, a to v oblasti vzdělání, bydlení, zdraví nebo očekávané délce dožití. Vše nevyznívá jen negativně. Například v oblasti vzdělání bylo cílů ve všech šesti pořadatelských okrscích již dosaženo nebo se tak téměř s jistotou stane do roku 2020.

Rozdíly v tom, jak žáci ve věku 5 až 11 let zvládají učivo, včetně úspěšnosti u zkoušek, se výrazně zmenšily. Nicméně prokázat, že šlo o přímý důsledek pořádání olympijských her, zcela nelze. Kvalita vzdělávání se totiž zlepšila ve všech nízkopříjmových okrscích Londýna, jen v těch pořadatelských se to podařilo o něco více.

U střední délky života nebo snížení počtu obyvatel bez jakékoli kvalifikace sice také došlo k mírnému pokroku, ovšem ne k takovému, jaký se očekával. V případě nezaměstnanosti či disponibilních příjmů došlo k takzvanému „jojo efektu“. To znamená, že v bezprostřední souvislosti s olympiádou klesal počet lidí bez práce, a navíc jejich výdělky rostly. Jakmile ovšem olympijský oheň zhasl, pozitivní efekt her začal vyprchávat. „Neexistuje důkaz, že by došlo k trvalému zlepšení,“ píše se ve zprávě.

Krátkodobě plus, dlouhodobě nula

To je patrné zejména u mediánu příjmů, který je dnes v šesti pořadatelských okrscích Londýna výrazně nižší v porovnání se zbytkem metropole, než tomu bylo před pěti lety. Výše mezd totiž primárně závisí na struktuře konkrétní ekonomiky a nikoli na jednorázovém investičním impulsu. Celkově se ale prý dá říci, že měřitelé dlouhodobé efekty pořádání takového sportovního svátku na lokální ekonomiku jsou malé, ba dokonce se blížící nule.

Krátkodobě však mohou pomoci. Je nesporné, že Londýn zažil v souvislosti s pořádáním letní olympiády v roce 2012 vlnu zvýšeného zájmu turistů z celého světa, vyšší poptávku po místních službách a zvýšenou investiční aktivitu. „Pokud ale někdo s olympijskými hrami spojuje sociální a ekonomickou transformaci pořádajícího místa, mělo by se to brát s velkou rezervou,“ konstatuje zpráva.

Druhé nejdražší v historii

Londýnská olympiáda byla původně plánována jako nízkorozpočtová. Především v porovnání s opulentní sportovní akcí v Pekingu v roce 2008 nebo s naprostým finančním průšvihem v Athénách roku 2004 měly být hry v roce 2012 nízkorozpočtové. Původně se také počítalo jen s necelými čtyřmi miliardami dolarů, konečný účet ale přesáhl 14,5 miliardy.

Největší část spolykaly investice do infrastruktury, neboť pořadatelé chtěli garantovat, že 80 procent účastníků her musí být schopno na sportoviště dorazit do dvaceti minut. Hry z Londýna se tak zařadily na druhou příčku historického žebříčku nejdražších letních olympiád.

Tomu dosud suverénně vévodí Peking s celkovými náklady ve výši kolem 45 miliard dolarů. Přitom se plánovalo utratit jen necelou třetinu. Třetí nejdražší letní hry v historii uspořádalo v loňském roce Rio de Janeiro. Tamní náklady překročily hranici 11,5 miliardy dolarů, a byly tak o polovinu vyšší, než se původně předpokládalo. Jen těsně čtvrté zůstaly s 11 miliardami dolarů Athény, přičemž ty spolu s Riem ukazují, jak problematické je využití sportovišť poté, co atleti z dějiště olympiády odcestují.

-usi-