Nový Evropský parlament bude zelenější a méně předvídatelný. Kde zasednou Češi?

Evropský parlament. Zdroj: Pixabay.com

Volby do Evropského parlamentu jsou za námi, europoslanci zasednou poprvé v novém složení počátkem července.  Stále však probíhají čilá politická jednání o složení jednotlivých politických frakcí, jejich prioritách a také rozdělení europoslanců do jednotlivých parlamentních výborů. K zásadním rozhodnutím přistupují europarlamentní nováčci – v případě ČR jsou to tři Piráti a dva europoslanci za SPD.

I když se ještě v několika členských zemích EU dopočítávají poslední mandáty, základní výsledek květnových eurovoleb je znám. Nový Evropský parlament se sejde 2. července, kdy si musí mj. zvolit svého předsedu, čtrnáct místopředsedů a také rozhodne o počtu a velikosti stálých parlamentních výborů. Do té doby musí být jasno také v tom, v jakých politických frakcích europarlamentu jednotliví poslanci zasednou, což platí i pro nové české europoslance.

Zelení a liberálové budou jazýčkem na vahách

Frakce, či politická skupina, musí mít alespoň 25 europoslanců ze sedmi států EU. Dvě doposud vedoucí a spolupracující frakce středopravicových evropských lidovců (ELS) a středolevých sociálních demokratů a socialistů (S&D) ztratily v 751členném sboru – vůbec poprvé – pohodlnou většinu 412 europoslanců. Sice se stále jedná o dvě největší parlamentní frakce, ale se svým celkovým počtem (zatím) 332 poslanců nemají většinu, a pokud si ji budou chtít udržet, musí hledat spojence. A kdo jím bude – což zatím není jasné – ovlivní i budoucí atmosféru v parlamentu. Politický vzestup totiž zažila nyní třetí nejsilnější frakce liberálů (ALDE) a především pak evropští Zelení (Zelení/ESA). Obě se tak mohou stát oním rozhodujícím „jazýčkem na vahách“, bez nichž se hledání většiny při složitých hlasováních neobejde.


Evropský parlament 2019-2024. Výsledky k 4.6.2019. Zdroj: vysledky-voleb.eu

Poslanci přibyli také nacionalistickým stranám, které však neposílily tolik, jak se před volbami odhadovalo. Jejich síly jsou navíc roztříštěny mezi více frakcí – jde především o Evropu národů a svobody (ENS, ve snaze otevřít dveře i dalším stranám se však frakce možná ještě přejmenuje), jejíž členové jsou strany jako italská Liga Mattea Salviniho, francouzské Národní sdružení Marine Le Penové, rakouští Svobodní a Alternativa pro Německo (AfD), a o skupinu kolem zastánce brexitu a vítěze voleb ve Velké Británii Nigela Farage, která však po odchodu Británie z EU z parlamentu zmizí. Nacionalistická strana Fidesz maďarského premiéra Viktora Orbána zůstane ve frakci s lidovci.

V europarlamentu bude v novém volebním období rozhodně více živo než dříve. Je zřejmé, že budou převažovat hlasy podporující pokračování projektu evropské integrace, nicméně už mnohem méně jasné je, jak budou jednotlivá hlasování skutečně vypadat. Podobně jako na národních úrovních i zde pomalu mizí standardní pravo-levé dělení politického spektra, které ještě více než kdykoli před tím nahradí budování ad hoc koalic k jednotlivým tématům jako ochrana životní prostředí, bezpečnost EU či reformy EU. Zejména vzestup Zelených při celkové rekordní 51% účasti v eurovolbách (v ČR 28,7%) naznačuje, že jedním z klíčových témat, která nejsou evropským voličům lhostejná, bude boj proti klimatickým změnám (ekologická témata rezonovala hlavně v západní části Evropy, ve střední a východní Evropě zelení většinou ve volbách neuspěli).

Čeští europoslanci – osvědčená i nová partnerství

Také čeští europoslanci se musí přiřadit k některé z politických parlamentních frakcí. Do největší lidovecké skupiny již tradičně náleží europoslanci za TOP09/STAN a KDU-ČSL.  Druhá největší sociálně demokratická frakce zůstává s ohledem na volební debakl ČSSD již bez českého zastoupení.

Nyní vítězné hnutí ANO se po eurovolbách v roce 2014 zařadilo do liberální ALDE, a tak zřejmě zůstane i nadále – spekulace o tom, že ANO nebude do této frakce přizváno s ohledem na občasnou kritiku premiéra Babiše ze strany francouzského prezidenta Macrona, jehož koalice Obroda přináší ALDE významných 21 poslanců, se zatím nepotvrdily. Za zmínku v této souvislosti stojí, že právě s ohledem na výraznou francouzskou přítomnost se ALDE ještě pravděpodobně přejmenuje – pro Francouze totiž není příliš stravitelné slovo „liberální“, které vnímají negativně jako výraz bezskrupulózního ultra-kapitalismu. Místo toho by měl název obsahovat slovo „Evropa“(objevují se varianty jako Evropané, Evropa vpřed či Obnova Evropy).

Své dosavadní zařazení nezmění ODS, jejíž čtyři europoslanci zasednou po boku konzervativců a reformistů (ECR). Tato frakce však výrazně oslabí předpokládaným odchodem Velké Británie z EU. Podobně europoslankyně Kateřina Konečná z KSČM zůstane ve frakci levicových stran (GUE/NGL).

Zkušeností z předchozího volebního období chyběly europarlamentním nováčkům z Pirátské strany a SPD Tomia Okamury, kteří se tak museli rozhodnout, kde zasednou, a své členství si dojednat. Pirátská strana s konečným rozhodnutím o zařazení do frakce nijak nespěchala, nicméně po právě ukončených jednáních se čerstvě přiřadila k evropským Zeleným. Šéf SPD Tomio Okamura již minulý týden potvrdil, že noví europoslanci za tuto stranu budou součástí nacionalistické frakce ENS.

Volba předsedy Evropské komise naznačí rozložení sil

Jednotnost – či roztříštěnost – Evropského parlamentu se ukáže při prvním a hned klíčovém hlasování o novém předsedovi Evropské komise. Před volbami se veřejnosti prezentovali „spitzenkandidáti“ jednotlivých frakcí („spitzenkandidátem“ konzervativců a reformistů je občanský demokrat Jan Zahradil), nicméně konečné jméno nejdříve musí ještě teď v červnu navrhnout Evropská rada, tedy členské státy EU. Ty však nepotvrdily – ani nevyvrátily – že budou vybírat pouze ze „spitzenkandidátů“.

Navíc se ukazuje, že ani sami europoslanci nemají – při zohlednění výsledku voleb – ve výběru vhodného uchazeče jasno. První nenápadný ale o to symboličtější rozkol popsal bruselský zpravodaj deníku Financial Times, kdy vedoucí frakcí liberálů, socialistů i zelených odmítli pozvání na společnou večeři ze strany Manfreda Webera, německého exposlance a „spitzenkandidáta“ vítězných lidovců poté, co své pozvání zveřejnil – podle jednoho stranického poradce údajně proto, že s lidovci chtějí jednat pouze jako rovnocenní partneři. Weber prý na to zklamaně prohlásil, že v parlamentu se teď půjde na máloco spolehnout.

Nového předsedu Evropské komise musí poslanci schválit absolutní většinou 376 hlasů. Pokud se tak nestane, musí členské státy do měsíce navrhnout jiného kandidáta a hlasovat se bude znovu. Po zvolení předsedy navrhnou členské státy své kandidáty na jednotlivé komisaře, kteří po absolvování veřejných slyšení v parlamentních výborech budou spolu se zvoleným předsedou Komise jako celek žádat o důvěru Evropského parlamentu. Pokud poslanci toto kolegium schválí, Evropská rada oficiálně jmenuje novou Komisi, která by se pak mohla ujmout svého mandátu začátkem listopadu.

Helena Sedláčková