Judikát: Nejvyšší správní soud definitivně potvrdil pražskému Dopravnímu podniku pokutu 8 a půl milionu

Pokuta pražskému Dopravnímu podniku mohla dosáhnout závratné výše. Více než 680 milionů korun. Logo pražského dopravního podniku.

Úřadu na ochranu hospodářské soutěže je mnohdy, zejména laickou veřejností vytýkáno, že jím udělované pokuty za pochybení v zadávání veřejných zakázek nejsou dostatečně razantní a chybující zadavatele příliš nebolí. To ovšem není případ pokuty udělené Dopravnímu podniku hlavního města Prahy. Pokutu ve výši 8 a půl milionu korun skutečně antimonopolní úřad neuděluje každý den. Pražský městský přepravce se proti ní vehemeně bránil před Nejvyšším správním soudem. Ale neúspěšně. Soud svým judikátem 5 As 169/2018 – 39 rozhodl o tom, že původně udělená pokuta platí.

Úřad na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) udělil takto vysokou pokutu pražskému Dopravnímu podniku v roce 2015. Důvodem byly chyby v nastavení dílčího hodnotícího kritéria „plán organizace výstavby ve veřejné zakázce „Výstavba metra V.A (Dejvická – Motol) stavební část“. Problémem bylo, že veřejný zadavatel neuvedl dostatečné upřesňující údaje, jež by umožňovaly znát dopředu způsob hodnocení podle tohoto kritéria.

Pražský Dopravní podnik (DPP) uplatnil veškeré opravné kroky a ve své následné žalobě argumentoval odbornými vyjádřeními, podle nichž je pojem „Plán organizace výstavby“ dostatečným vodítkem pro odborníky z oblasti přípravy staveb. Podle DPP by ovšem ani podrobnější popis způsobu hodnocení nemohl přinést ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, protože okruh dodavatelů, kteří by byli schopni veřejnou zakázku realizovat je vzhledem k její výjimečnosti v České republice omezený. Navíc případní zahraniční dodavatelé byli v době realizace veřejné zakázky plně vytíženi prací na jiných významných evropských projektech. DPP nebyl pochopitelně spokojen ani s výší udělené pokuty, kterou považoval za zcela nepřiměřenou a jednu z nejvyšších, kterou kdy ÚOHS udělil, přičemž případné pochybení označil pouze za „potenciální“.

Krajský soud po vyhodnocení žaloby nezpochybnil srozumitelnost pojmu „plán organizace výstavby“ případným uchazečům o veřejnou zakázku. Problematické bylo podle něj nedostatečné vymezení klíče k hodnocení podle tohoto kritéria „Tedy algoritmus, pomocí něhož bude hodnocena míra výhodnosti nabídky v tomto dílčím hodnotícím kritériu, jinak řečeno, z jakých pohledů bude hodnoceno, jak jsou jednotlivé nabídky v tomto dílčím hodnotícím kritériu výhodné v porovnání s jinými“, upřesnil krajský soud své stanovisko.

Zadavatelem (DPP) vytvořené hodnocení pak dle soudu neumožňovalo zpětnou kontrolu provedeného hodnocení ve vztahu k nastaveným kritériím. Omezení okruhu dodavatelů je podle krajského soudu deliktní již svou potencialitou. K naplnění definice správního deliktu tak postačí, že způsob nastavení hodnotícího kritéria mohl odradit uchazeče nejen od podání nabídky, ale již od samotného vyzvednutí zadávací dokumentace. K výši udělené pokuty pak Krajský soud podotkl, že za uvedený správní delikt mohl ÚOHS udělit v souladu se zákonem pokutu ve výši 5 procent ceny díla, která činila více než 13 a půl miliardy korun. Pokuta tak mohla dosáhnout závratné výše, tedy více než 680 milionů korun. Z tohoto hlediska není možné považovat pokutu ve výši 8 a půl milionu korun považovat za nepřiměřenou a není tedy důvod uvažovat o jejím snížení.

Nejvyšší správní soud se pak s obsáhlou kasační stížností DPP vypořádal relativně stručně v rozsudku číslo 5 As 169/2018 – 39. Konstatoval, že DPP pouze zopakoval své argumenty předložené v rámci žaloby, přičemž kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem.

Nejvyšší správní soud zcela souhlasí s argumenty ÚOHS i odvolacího Krajského soudu, že podstatou problému není definice pojmu „plán organizace výstavby“, ale absence algoritmu, na jehož základě měla být hodnocena míra výhodnosti nabídky v tomto dílčím kritériu, které bylo navíc v rámci hodnocení významné svou vahou plných 40 procent. „Způsob hodnocení nabídek (musí být) popsán v zadávací dokumentaci natolik přesně a srozumitelně, aby si případní zájemci o veřejnou zakázku mohli vytvořit jasnou představu o metodě, která bude při hodnocení jednotlivých hodnotících kritérií použita“, zkonstatoval Nejvyšší správní soud. Z hlediska potenciality porušení zákona postačí pouhá spekulace o tom, že netransparentní nastavení hodnotícího kritéria mohlo odradit od podání nabídky uchazeče, kteří si vyzvedli zadávací dokumentaci. Rovněž udělená pokuta odpovídá podle správního soudu míře potenciality deliktního jednání a není důvod uvažovat o jejím snížení.

Rozsudek je tak definitivní tečkou za příběhem zdánlivě astronomické pokuty, která je však při bližším zkoumání pro pražský Dopravní podnik ještě hodně milosrdná.

-nik-