Dokument: Fatální rozsudek pro Šlachtova kapitána a specializovaného žalobce od Bradáčové. Po letech osvobozený generál Halenka říká: Přijde tvrdá reakce.

Z armádních zásob se prodávaly mimo jiné i motory součástky do bojových vozidel české armády. Ilustrační foto: army.cz

Detektiv ÚOOZ ani žalobce Vrchního státního zastupitelství nás vůbec neposlouchali, jinak by ten případ vůbec nemohl doputovat před soud. Tvrdí to někdejší šéf armádních logistiků, brigádní generál Vladimír Halenka. On a tři spoluobvinění stáli před soudem kvůli přeprodeji náhradních dílů z armádních skladů privátním zbrojařským společnostem. Soudkyně Blanka Bedřichová všechny obviněné zprostila obžaloby a policistu a státního zástupce v rozsudku drsně „vykoupala“ především za zatajování důkazů, které svědčily ve prospěch údajných podezřelých, a později obžalovaných. „Až to skončí někdo z nás určitě podá trestní oznámení,“ řekl Ekonomickému deníku generál Halenka.

Případ přeprodeje zásob z armádních skladů, například motory, otevřelo původně Vojenské zpravodajství, posléze ho začala vyšetřovat Vojenská policie. Kauza nakonec doputovala na Útvar pro odhalování organizovaného zločinu. Pražský Městský soud zprostil obžaloby brigádního generála Vladimíra Halenku a další tři obžalované vloni na sklonku roku, přičemž konstatoval naprosté selhání orgánů vyšetřovatelů bývalého Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Respektive kapitána Václava Procházky a specialisty pražského Vrchního státního zastupitelství na trestnou činnost v ozbrojených složkách Pavla Prygla. Není to zdaleka poprvé, co se Šlachtův útvar podepsal na destrukci bezpečnostních složek a lidských osudů. Následovat bude tvrdá reakce zproštěných obžaloby.

ÚOOZ zatýkal v březnu 2015. Razie kvůli podezření z příliš levného výprodeje armádních dílů proběhla na ministerstvu obrany a Generálním štábu české armády. Kauza se týká několika obchodů s vojenským materiálem z let 2009 až 2013. Přes státní podnik se dostávaly jedné z velkých českých zbrojařských firem Excalibur Army, která je pak následně prodávala dalším subjektům.

Na těchto obchodech se měl podle policie podílet ředitel sekce podpory ministerstva obrany, která řídí armádní logistiku, brigádní generál Vladimír Halenka, bývalý ředitel státního Vojenského opravárenského podniku (VOP CZ) Adolf Veřmiřovský, ex-ředitel někdejší armádní Agentury pro nakládání s nepotřebným majetkem Josef Lachman a jeho zástupce Roman Pavlík. Při obchodech, kvůli kterým stanula čtveřice manažerů před soudem, převedla obrana na VOP CZ obrněný transportér, bojová vozidla, přes 200 motorů do bojových aut nebo přes dvě desítky tankových motorů. U prvních dvou transakcí vznikla podle obžaloby škoda několik milionů korun. Třetí obchod zastavil tehdejší ministr obrany Vlastimil Picek předtím, než se uskutečnil.Za zneužití pravomoci úřední osoby jim hrozilo až 12 let vězení. Přestože je rozsudek pro policii i státní zastupitelství zdrcující, není dosud pravomocný, není zatím známo, zda se proti němu státní zástupce Pavel Prygl odvolal.

Chovali se jako hlupáci

„Dopadlo to, jak to mělo dopadnout na samém počátku. Kdyby nás orgáni poslouchali, kdyby si pořádně přečetli, to co jsem jim napsali ve stížnostech proti zahájení stíhání, v návrzích na jeho zastavení, tak přesně to se ukázalo u soudu. Takže si myslím, že si mohli ušetřit zásadní blamáž u soudu a mě čtyři roky blbého života,“ řekl k rozsudku Ekonomickému deníku generál Vladimír Halenka.

„Detektiv a státní zástupce se chovali jako hlupáci. Státní zástupce si pozval přes dvacet svědků a většině z nich nepoložil žádnou otázku. Svědkové obžaloby jednoznačně potvrzovali naši verzi. Vypadalo to, jako bychom je někde shromáždili a instruovali, co mají říkat, ale s žádným z nich jsme nemluvili, byli to svědci obžaloby,“ pokračuje Halenka. A upozorňuje také na to, že to samé říkal Vojenskému zpravodajství, když obchody prověřovalo v létě 2013.

Brigádní generál Vladimír Halenka (vlevo) patřil v armádě léta k respektovaným velitelům. Po peripetiích, spojených s trestním stíháním, které zapříčinily jeho konec ve vojsku, zakotvil jako ředitel zbrojařské společnosti STV Group: Foto: army.cz

Podle Halenky nebyl na straně vyšetřovatele ÚOOZ a státního zástupce problém jen v zatajování posudků, které svědčily ve prospěch obžalovaných. „Oni udělali chyby v přepisech odposlechů. Například takové, že jsme všichni slyšeli: ´Ne, to jsem nikdy neměl´. A oni měli v přepisech napsáno: ´No jasně, to jsem měl´. Vedli dva spisy. Ten policista při výslechu jako svědek uvedl, že vedli paralelní spis, a že se to tak na ÚOOZ vždycky dělalo. Až to celé skončí, je zralé to na podání trestního oznámení. Já si to rozmyslím, ale někdo z nás čtyř to určitě udělá,“ je přesvědčen generál.

Generál Halenka po zkušenostech s tímto případem doufá, že většina policistů se chová slušně a profesionálně. „Já jsem se bohužel potkal s policistou, tak státním zástupcem, kteří profesionálové nebyli. A řídili se nějakou svojí utkvělou představou, že musejí někoho dostat do tepláků. A proto udělali všechno, byť za cenu svého vlastního nezákonného jednání. Já podání trestního oznámení zvažuji, uvidíme, jestli se státní zástupce odvolá,“ uzavřel respektovaný voják, který musel kvůli této kauze vynuceně skončit.

Obžaloba neměla být vůbec podána

„V průběhu řízení před soudem bylo vyvráceno tvrzení obžaloby, že by obžalovaní svým jednáním způsobili České republice škodu, natož aby jejich jednání bylo vedeno pohnutkou (tedy úmyslem přesahujícím objektivní stránku trestného činu) způsobit České republice škodu,“ napsala soudkyně Blanka Bedřichová na začátku odůvodnění rozsudku.

Klíčová pasáž textu rozhodnutí Městského soudu v Praze. Repro: Ekonomický deník

Podle soudu byly důvodné pochybnosti o způsobené škodě, jako jednomu ze základních znaků skutkové podstaty žalovaného zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku, jakož i absence pohnutky směřující k úmyslu popisovanou škodu České republice způsobit či se na její úkor obohatit, která je zákonným znakem zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby, byly orgánům činným v přípravném řízení trestním známy. A to již před podáním obžaloby. „V případě, že by tyto orgány (policie a státní zastupitelství – pozn. red.) nakládaly s důkazním materiálem v souladu se zákonem, respektive trestním řádem, nemohlo by dojít za dané důkazní situace ani k úspěšnému podání obžaloby,“ rozcupoval konstrukci trestního stíhání a obžaloby senát Blanky Bedřichové.

Problém byl s už zmiňovanými přepisy odposlechů. Soud označil za „zčásti chybový a nekompletní“ například prostorový odposlech z října 2014 z prostor kavárny Jaroňkova Chalupa, na kterém řešil obžalovaný Adolf Veřmiřovský prodej zakonzervovaného vojenského materiálu z armádních skladů se svým podřízeným.

A odposlechy navíc prokazovaly pravý opak toho, s čím přišel elitní státní zástupce Pavel Prygl k soudu. „Dle závěru soudu obsah provedeného odposlechu zcela vyvrací závěry státního zástupce v podané obžalobě, že to byl obžalovaných Veřmiřovský, který se podílel na dvou smlouvách, a to s úmyslem zkrátit jak stát při nákupu majetku, tak poškodit i VOP při dalším prodeji náhradních dílů. Z nahrávky i z dalšího dokazování jak listinnými důkazy, tak svědeckými výpověďmi soud zjistil, že obžalovaný Veřmiřovský svou prací pro VOP žil, záleželo mu na hospodářském výsledku, s odborem pro nakládání s nepotřebným majetkem neměl žádné nadstandardní vztahy. Ale záleželo mu na naprosto korektních vztazích se zakladatelem, které požadoval i po svých podřízených (a pokud ji nedodržoval, ukončil s nimi pracovní poměr). Cenu za nákup náhradních dílů od ministerstva obrany považoval za stanovenou standardním, léta používaným způsobem,“ stojí mimo jiné dále ve zdrcujícím rozsudku, jehož celé odůvodnění naleznete zde.

Žalobci Pryglovi soud vytkl i jiné chyby. „Soud zjistil, že se dozorující státní zástupce Pavel Prygl (v průběhu řízení – pozn. red.) zabývá pouze „opožděností podané stížnosti“, aniž by jakkoliv reflektoval na námitky znalce a upozornění na zásadní rozdílné závěry znaleckých posudků, které je nutné řešit procesně akceptovatelným způsobem. Což státní zástupce neučinil a znalecký posudek do spisu ani nezaložil a neumožnil tak znalci, aby své závěry před soudem skutečně mohl obhájit,“ píše se v rozsudku. V důsledku těchto skutečností proto soud ani obhajoba neměli jakoukoliv možnost vyhodnotit diametrální nesoulad mezi znaleckými posudky. Ty měly být podle soudu odstraněny již ve fázi před sdělením obvinění, protože za těchto okolností vznikla podle soudkyně Blanky Bedřichové pochybnost o samotné zákonnosti postupu při zahájení trestního stíhání. „Toto zásadní pochybení však soud pro zatajení důkazů orgány činnými v přípravném řízení trestním shledal až v samém závěru dokazování, kdy se sám kompletně se znaleckým zkoumáním vypořádal výslechem znalců a dalším dokazováním a namísto původního vrácení věci k došetření státnímu zástupci proto rozhodl po skončeném dokazování a vyhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti osvobozujícím rozsudkem,“ totálně uzemnil soud vyšetřovatele a žalobce.

Jeden posudek policista Procházka a žalobce Prygl považovali za natolik „nedůležité a nekvalitní“, že je ani nezaložili do spisu. „A stranám řízení i nalézacímu soudu jejich existenci zatajili a ze spisového materiálu je vyloučili do materiálů pomocných, ač jim zákon v ustanovení § 2 odst. 5 trestního řádu výslovně ukládá dokazovat ve prospěch i neprospěch obviněných,“ pokračuje nekompromisně tvrdé odůvodnění rozsudku.

Není vyloučeno, že případ bude znovu otevřen, jenže po jiné linii. Tentokrát se ale v roli podezřelých mohou ocitnout někteří z lidí, kteří u soudu vypovídali jako svědci. Tudíž není vyloučeno, že půjde například o některé zástupce zbrojařských společností. „Soud předpokládá, že u některých svědků, kteří se na machinacích s majetkem VOP a nepravdivých informacích nejen vůči ministerstvu obrany, ale především vůči policii a dále vůči Městskému soudu v Praze dopouštěli, neponechá státní zástupce bez povšimnutí a bude aktivně konat ve smyslu povinností, uložených mu ustanovením paragrafu 2 odstavce 3, trestního řádu,“ uzavřel soudu. Státní zástupce je podle tohoto ustanovení je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví, pokud zákon nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak.

Jan Hrbáček