Zahraniční úpravy informování o trestním řízení jsou přísnější, úniky jsou trestné i pro novináře

Analýzu způsobu informování o trestním řízení zadala poslanecká komise pro „úniky z trestních spisů“ Parlamentnímu institutu v souvislosti se svojí závěrečnou zprávou. Komise s celým názvem „Vyšetřovací komise k prověření, zda nedocházelo k protiprávnímu jednání v souvislosti s možným neoprávněným získáváním spisů orgánů činných v trestním řízení nebo informací z těchto spisů a zda informace takto získané nebyly zneužívány k ovlivňování politické soutěže nebo destabilizaci demokratického právního“ některé dokumenty zveřejnila v souvislosti s ukončením činnosti. Mezi jejími závěry je například riziko účelového zveřejňování informací ze spisů a ovlivňování veřejnosti vedoucí až k protiústavnosti. O konci činnosti komise Česká justice informovala.

Jak vyplývá ze závěrů poslanecké komise k únikům z trestních spisů, v zahraničí existují daleko přísnější parametry pro zveřejnění informací z trestního řízení. Včetně toho, že právo na informování má pouze obviněný. „Parlamentní institut zkonstatoval, že např. nevládní organizace Open society justice initiative nenalezla žádný stát, který by poskytoval veřejnosti nebo novinářům právo na informace k trestní dokumentaci a trestnímu spisu,“ konstatuje se v závěrech komise.

Jednotlivými státy je zcela standardně upravena veřejnost procesu soudního včetně uveřejnění rozhodnutí, a to i s odůvodněním. Ostatní skutečnosti však podléhají zákonné ochraně před únikem. „S takovými závěry se ztotožňuje i Rada Evropy, která sice připomíná potřebu informování veřejnosti o zásadních postupech v rámci vyšetřování, avšak jen v určitých případech, v jasně stanovených mantinelech a s náležitým důrazem na presumpci neviny,“ konstatuje komise.

Právo informovat má pouze obviněný

Jak dále vyplývá z analýzy Parlamentního institutu, evropské státy chrání dokumentaci trestních spisů z několika hledisek, a to zejména s ohledem na ochranu služebního tajemství, kdy je stanovena protiprávnost nedodržení povinností úředníků,  dále s ohledem na ochranu tajemství či důvěrnosti jinými osobami než úředníky, ochranu osobnostních práv, což jsou projevy osobní povahy včetně citlivých nahrávek odposlechů a na ochranu osobních údajů.

„Pro ilustraci lze zmínit např. právní úpravu francouzskou, u níž platí, že únik informací z trestního spisu ve fázi přípravného řízení je trestným činem vždy, pokud osobou, která informace ze spisu poskytne, není obviněný. Obviněný nemá do spisu přístup na rozdíl od jeho obhájce, avšak může mu být umožněn. Pokud se tak stane, je obviněný oprávněn nakládat s informacemi z trestního spisu podle svého uvážení s výjimkou např. utajovaných skutečností podle zvláštního právního předpisu apod.,“ vyplývá ze zjištění Parlamentního institutu.

Přímý zákaz podávání informací o obsahu úředního dokumentu, který se týká případu nebo informování o soudním jednání s vyloučením veřejnosti, zakotvuje trestní zákoník německý

Vynesení informace ze spisu novinářem je trestný čin

I pokud se týká trestní odpovědnosti novináře za porušení předpisů při poskytnutí vyšetřovací a trestně procesní dokumentace,  je podle komise vhodné opět poukázat na závěry Parlamentního institutu týkající se úpravy francouzské.

Zda novinář může ve Francii zveřejnit informaci, která má původ v trestním spisu, závisí na tom, byla-li informace získána ze spisu na základě jednání třetí osoby, která se dopustila porušení zákonem stanovené povinnosti mlčenlivosti. Ke zveřejnění informace od obviněného, kterému bylo umožněno nahlédnout do spisu, je tedy novinář oprávněn, stejně jako obviněný je oprávněn mu informace předat, nejde-li o skutečnosti utajované podle
zvláštního zákona.. „Jelikož přístup obviněného do vyšetřovacího spisu je spíše výjimečný, má se ve Francii ve většině případů za to, že novinář nesměl informaci zveřejnit,“  uvádí se v analýze.

Rovněž například německý trestní zákoník stanoví zvláštní trestný čin za vynesení dokumentů z trestního řízení, kdy se odpovědnost za vynesení dokumentů rozšiřuje i na další osoby než úředníky nebo osoby ve státní službě, tedy i na novináře.

Parlamentní institut upozorňuje i na zásadu proporcionality ve vztahu ke střetu mezi ústavně stanovenou svobodou projevu, zejména novinářské práce a ostatními právem chráněnými objekty a dalšími právy osob.

Přelomem byl rozsudek Bédat v. Švýcarsko

Parlamentní institut odkazuje také na rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva, kdy zvláštní pozornost si zaslouží rozsudek Bédat proti Švýcarsku. Ve zmíněném rozsudku velkého senátu ze dne 29. 3. 2016 se uvádí, že ačkoliv tisk hraje v demokratické společnosti zásadní roli, když plní funkci tzv. „hlídacího psa demokracie“ a jeho úkolem je zprostředkovávat informace o všech věcech veřejného zájmu, současně tisk nesmí překročit jisté hranice, a to zejména v souvislosti s pověstí a právy ostatních a v souvislosti s ochranou důvěrných informací.

O rozsudku ESLP v případu novináře Arnauta Bédata Česká justice podrobně informovala v dubnu 2016.

Celý text je přístupný předplatitelům Legislativního monitoru.

Přihlásit se Registrovat se Více informací

Dušan Šrámek