Tuzemské podniky zaostávají za světovými trendy, na průmysl 4.0 nejsou připravené

Průmysl 4.0 ilustrační obrázek www.vvautomotive.cz

Malá nebo středně velká firma, která přijala konkrétní strategická rozhodnutí směrem k digitalizaci? To je v Česku spíš vzácná výjimka. Podle výsledků analýzy, kterou si objednalo MPO u Vysoké školy podnikání a práva, je to jen šest podniků ze sta. A jen 14 % jich už realizovalo nějaké konkrétní kroky – třeba školení pro zaměstnance. Případný zájem managementu tak většinou vychází z vlastní iniciativy, nikoliv na popud vedení firmy. Povědomí o možnostech využití těchto technologií je podle zprávy v Česku zatím zkrátka velmi malé. A to navzdory tomu, že firem bez připojení k internetu už jsou jen 2 % a 4 z 5 podniků mají webové stránky.

Pro skoro polovinu podniků není digitální ekonomika vůbec žádné téma. V blízké době se jím nehodlají zabývat a priority mají nastavené úplně jinak. To, o čem se mluví jako o čtvrté průmyslové revoluci, je prudce rostoucí význam kyberneticky-fyzikálních systémů – čipy, 3D tisk, chytré sklady, automatické hlášení chyb, cloudy… Znamenat by to mělo i výraznou proměnu pracovního trhu. Budou potřeba kvalifikovanější pracovníci, opakující se a jednoduché činnosti budou čím dál tím méně vyžadovat člověka. Proto je třeba např. podle Elektrotechnické asociace, která zpracovávala na popud MPO podobnou studii jako VŠPP, připravit podniky na změny dokud je čas. A to právě i navzdory tomu, že tuzemské podniky to zatím i díky dobré hospodářské situaci za tak důležité nepovažují. „ I přes všechny pozitivní vlastnosti a schopnosti českých MSP, spočívajících ve flexibilitě, tradičně vysoké kvalitě produktů a interních inovačních aktivitách, je stále patrná relativně vysoká nedůvěra k inovačním řešením přicházejícím z vnějšku firem a k aktivnějšímu přijímání poradenských a konzultačních služeb. Eliminovat tyto velmi hluboko zažité stereotypy je asi největším úkolem při implementaci konceptu průmysl 4.0 v těchto firmách,“ píší řešitelé.

Zavádění prvků Průmyslu 4.0 úzce souvisí také s inovační kulturou ve firmě. A podle zjištění zprávy VŠPP třetina podniků reaguje novinkami až na podnět odběratelů a sami iniciativu nevyvíjejí. Asi jen pětina organizací inovace řídí plánovaně a speciální útvar nebo zaměstnance má jen 13 % firem. Stejně jich ale na dotaz výzkumníků odpovědělo, že vyrábí tradiční produkt a inovace je příliš nezajímají. Není to tak ale všude. Nejvíc se snaží petrochemický a chemický průmyslu (70 % podniků v oboru realizuje produktové a procesní inovace), pak výrobci dopravních prostředků (mimo automobilový průmysl) (69 %), farmaceutický průmysl (56 %) a pak také strojírenství, nebo průmysl skla, keramiky, porcelánu a stavebních hmot (49 %), a´textilní, oděvní, kožedělný a obuvnický průmysl (28,5%).

Exekutivní orgány v Česku (ale samozřejmě nejen tady) se se zpožděním snaží reagovat také a podniky ve změnách podporovat. Jejich snažení ale zpráva hodnotí jako dvojkolejnou.  Dokumenty a priority pro sebe určila vláda (Digitální Česko, Akční plán pro rozvoj digitálního trhu),  ale taky MPO – Průmysl 4.0. I když formálně přijímají tuzemské instituce materiály z Evropské unie, zpráva si všímá, že všeobecná politická podpora je tady menší než na západ od našich hranic.

Doporučení autorů studie VŠPP se pro výkonné orány shodují s tím, co už několik let prosazuje EU. Jedná se o zvyšování kybernetické bezpečnosti, usnadnění elektronické komunikace nejen mezi podniky ale i s veřejnou správou, ale také podpora vzdělávání, změny v právním rámci a veřejná podpora projektů zaměřených na digitální ekonomiku. Současné operační programy přitom byly formulovány v době, kdy ještě tyto trendy nezasahovaly do podnikání tak významně. Autoři zprávy tak navrhují do těchto programů (zejména OP PIK) zařadit speciální programy, případně ty stávající uzpůsobit tak, aby lépe odpovídaly současným potřebám rozvoje.

Vanda Kofroňová