Spory o formální náležitosti mezi ÚOHS a soutěžiteli řešil Krajský soud v Brně

Sledujeme soudní přezkum případů, které řeší ÚOHS. koláž: ED

Problematiku formálního postupu při podání námitek řeší rozsudek Krajského soudu v Brně, který vrátil ÚOHS k dalšímu řízení věc jím původně zastavenou.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) z důvodu nedoložení dokladu o doručení námitek zadavateli zastavil řízení společnosti Pražské služby, a.s. proti postupu Správy pražských hřbitovů ve veřejné zakázce „Likvidace hřbitovního odpadu pro Správu pražských hřbitovů, p. o.“. Pražské služby však označily uvedený rozsudek za exemplární příklad přepjatého právního formalismu. Vztah zadavatele a uchazeče je vztahem soukromoprávním a takto je nutné jej i posuzovat. Jako důkaz doručení námitek předložily Pražské služby podací lístek a rozhodnutí zadavatele o námitkách, ve kterém zadavatel uvedl, že námitky mu byly doručeny.

ÚOHS i nadále setrval při své argumentaci, že „účelem povinnosti předložit potvrzení o doručení námitek je, aby bylo prokázáno, kdy uchazeč námitky zadavateli doručil“ a že „účelem dokladu o doručení není jen deklarace toho, že zadavatel měl možnost se s obsahem námitek navrhovatele seznámit, ale zejména osvědčení oprávněnosti zahajovaného správního řízení a jasné určení počátku běhu zákonem stanovených lhůt“.

Krajský soud ve svém posouzení shrnul, že § 114 odst. 3 zákona č 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) stanoví jako speciální náležitost podání doklad o doručení námitek zadavateli bez toho, aby specifikoval formu tohoto dokladu. Nepředložení tohoto zákonem stanoveného dokladu pak bylo důvodem okamžitého zastavení řízení, neboť absence tohoto dokladu je zákonem stanovena jako neodstranitelná. Krajský soud konstatoval, že zákon v žádném svém ustanovení výslovně neurčuje jakou konkrétní podobu má uvedený doklad mít. Na uvedený problém tak podle něho nelze pohlížet očima předložení konkrétního dokladu, nýbrž prokázáním, že došlo k naplnění požadavku zákona na podání námitek jakožto zákonné podmínky pro podání k ÚOHS. Tento zákonný účel pak podle názoru soudu bezezbytku naplňuje rozhodnutí zadavatele o námitkách, které obsahuje datum doručení námitek. Toto datum navíc přímo navazuje na datum odeslání námitek prokázané podacím lístkem. Soud konstatuje, že v tomto konkrétním případě měl uchazeč štěstí, protože důkaz mu navzdory jeho nedbalosti poskytl zadavatel. Z tohoto důvodu nelze přisvědčit argumentaci ÚOHS, která je sice obecně správná, ale v tomto konkrétním případě nenastaly pochybnosti o datu doručení námitek. Soud navíc zdůraznil, že ani prokázání dodejkou není absolutně průkazný způsob doručení. Z tohoto pohledu je v daném případě paradoxně vlastně jedno, jestli bylo doručení námitek zadavateli prokázáno prostřednictvím dodejky nebo rozhodnutím o námitkách.

Krajský soud z výše uvedených důvodů zrušil pro nezákonnost rozhodnutí předsedy ÚOHS a vrátil celou věc k dalšímu řízení ÚOHS. S touto skutečností se však ÚOHS nespokojil a podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

Pozoruhodné je, že ve stejný den padl obdobný rozsudek ve věci uchazeče FCC Regios proti rozhodnutí ÚOHS (Rozsudek 30 Af 118/2016 – 63). Byť se zde jednalo o doložení doručení prostřednictvím systému datových schránek, v konečném důsledku opět soud rozhodl, že dokladem doručení může být rozhodnutí zadavatele o námitkách s uvedením data doručení námitek.

Rovněž tento rozsudek napadl ÚOHS kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu.

Jiří Reichl