Soud v Plzni neprovedl všechny důkazy v případu řidiče napadeného policistou ze zásahovky. Bude muset znovu zkoumat, zda došlo k fyzickému incidentu

Policista vystupuje ze sedačky spolujezdce a v pravé ruce drží pistoli. Repro z videa: Týdeník Policie

Soudkyně Okresního soudu Plzeň – město Lucie Bočková se bude muset znovu zabývat případem řidiče Josefa Vávry, kterého vloni v září vyblokovali a verbálně napadli na jedné z plzeňských křižovatek velitelé západočeské policejní zásahovky. V případu byl obžalován zástupce velitele jednotky Vladimír Slavotínek. Soudkyně Bočková ho ale osvobodila a věc předala ke kázeňskému projednání. Krajský soud ovšem záhy poté nařídil, že Bočková bude muset provést důkazy, které neprovedla. A zkoumat, zda byl řidič policistou fyzicky napaden. Vyplývá to z usnesení, které má Ekonomický deník k dispozici.

Na ten loňský zářijový den nejspíš Josef Vávra nikdy nezapomene. Poté, co byl v sousedním pruhu na zúžené silnici v nebezpečném kontaktu s tmavým mercedesem, z něj na Vávru po zablokování jeho vozidla na jedné z plzeňských křižovatek vyběhli dva nařvaní chlapi. Jeden z nich držel v ruce pistoli. Jak se zakrátko ukázalo, oba muži v civilu byli velitelé plzeňské zásahové jednotky – její šéf Josef Němec a jeho zástupce Vladimír Slavotínek. Došlo ke slovní třenici. Podle svědků i ke strkanici, a velmi pravděpodobně i k napadení. Vávra měl štěstí, že incident zaznamenala palubní kamera. Záběry evidentně nepřiměřeného zásahu pak oběhly republiku.

Šéf zásahovky Josef Němec z nakonec vyšetřování případu vypadl a jeho neadekvátní reakce se řešila na kázeňské úrovni. Slavotínek pak byl obžalován kvůli zneužití pravomoci úřední osoby. Soudkyně Lucie Bočková nakonec na konci září Slavotínka zprostila obžaloby pro nedostatek důkazů.

Podle státního zástupce Jiřího Richtra přistoupil třiapadesátiletý Vladimír Slavotínek k levým předním dveřím vozidla Škoda Superb, aniž by slovně nebo použitím služebního odznaku prokázal příslušnost k policii. „Nejprve řidiče Josefa Vávru z Karlovarska označil slovy kur.., ty ku… a dotazoval se jej, na koho blikal. Když řidič ihned nereagoval na jeho výzvu k vystoupení z vozidla, fyzicky jej napadl. Rukou jej nejméně jednou udeřil do hlavy a ruky. Snažil se mu vyrazit z ruky mobilní telefon, což se mu podařilo. Telefon spadl na podlahu vozidla a když se jej šofér snažil sebrat, chytil ho obžalovaný do takzvané kravaty a snažil se ho vytáhnout ven z auta. Přitom mu vytrhl telefon z ruky a pohodil ho na přístrojovou desku,“ prohlásil před soudem žalobce Richtr. Podotkl, že tím obžalovaný vědomě porušil práva řidiče. „Jako policista nedodržel pravidla zdvořilosti, cti a vážnosti a u řidiče vyvolal obavu o vlastní život. Tím spáchal přečin zneužití pravomoci úřední osoby,“ konstatoval státní zástupce.

Krajský soud v Plzni rozhodnutí okresního soudu v prosinci zrušil a případ bude muset zmiňovaná soudkyně Bočková projednat znovu. Policistovi Slavotínkovi hrozí za zneužití pravomoci hrozí až pět let vězení nebo zákaz činnosti. „Podstatné je, že okresní soud v dané věci neprovedl všechny potřebné důkazy a že se nevypořádal s některými z nich, jež se týkají toho, zda obžalovaný použil proti poškozenému fyzické násilí,“ stojí v usnesení Krajského soudu v Plzni, které případ vrací nalézacímu soudu.

Důvod k zákroku byl

Soud prvního stupně podle druhoinstančního soudce Pravoslava Poláka v daném řízení věnoval velkou pozornost tomu, zda Vladimír Slavotínek a Josef Němec měli coby policisté důvod zakročit proti Josefu Vávrovi. A jestli Josef Vávra věděl, že má co do činění s policisty. Toho se týká řada okolností popsaných ve svědeckých výpovědích a ve znaleckých posudcích a také videozáznam, který Josef Vávra pořídil na kameru umístěnou ve vozidle, které řídil. „K tomu je třeba nejprve říci, že pro rozhodnutí v dané věci není podstatné, zda Josef Vávra skutečně záměrně najížděl na policejní služební vozidlo, v němž jeli Vladimír Slavotínek a Josef Němec, nebo zda jim potom udělal tak zvanou ´myšku´ a zda poznal, že má co do činění s policisty. V této věci se totiž posuzuje, zda Vladimír Slavotínek porušil své služební povinnosti, a pokud ano, potom jakým konkrétním způsobem. Proto je důležité, zda mohl důvodně považovat chování Josefa Vávry za protiprávní a za takové, že si žádalo policejní zákrok,“ rozebírá okolnosti případu soudce Polák.

Podle soudce byli Slavotínek i Němec ve službě a Vávrovo vozidlo zastavili oprávněně, aby zjistili, jestli není řidič pod vlivem návykové látky. Polák dí, že policisté byli zákona o policii povinni provést úkon směřující k tomu, aby odstranili situaci, jež ohrožovala a porušovala vnitřní pořádek a bezpečnost. „Oba jmenovaní policisté shodně uvedli, že se Josef Vávra k jejich vozidlu před zákrokem několikrát nebezpečně přiblížil v zúžené části vozovky. Že pak nezastavil na blízké benzinové stanici, ač řekl, že to udělá, a tak se rozhodli, že ho zastaví, poněvadž nevěděli, zda není pod vlivem návykových látek,“ konstatuje soudce.

Vávrou pořízený videozáznam dokládá, že skutečně nezajel k benzince, přestože to volal na policejní vozidlo, jež v té době jelo vedle něj. „Záznam dokládá i to, že Josef Vávra chvíli předtím najel v zúžené části vozovky vedle policejního vozu a že nejel úplně rovně. V takových místech je jízda obtížná, a tak nelze s jistotou tvrdit, že záměrně najížděl na policejní vůz. To ale nemění nic na tom, že právě tak mohli jeho jízdu vnímat Vladimír Slavotínek a Josef Němec,“ pokračuje soudce.

Pravoslav Polák se dále zaobírá nadávkami ze strany policisty Slavotínka určené Vávrovi, které nepovažuje za trestné. „Zdejší soud v nich stejně jako soud nalézací nespatřuje trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby. Je evidentní, že Vladimír Slavotínek nezvládl situaci, v níž se cítil být dotčen tím, jak Josef Vávra reagoval na přítomné policisty. To, že obžalovaný vnímal danou situaci do značné míry v osobní rovině, dokládá i fakt, že vzápětí po slovech ´kurva, ty kundo´ zakřičel ´Na koho najíždíš?!´. Dokládá to audiozáznam z linky 112, což je tísňová linka, pomocí které se lze dovolat na záchranáře ve všech členských státech Evropské unie. Právě na ni v tu dobu volal poškozený s tím, že jej nějací muži ohrožují,“ stojí dále v usnesení.

K uvedeným okolnostem soud připomenul ještě jednu věc, kterou okresní soud v Plzni nebral v dané souvislosti v potaz. Slavotínek i Němec uvedli, že Josefa Vávru zastavovali proto, aby zjistili jeho totožnost, což považovali v dané chvíli za dostatečné k tomu, aby se dal jeho přestupek projednat v příslušném řízení. Josef Vávra totiž podle žádného z důkazů nedával najevo, že by chtěl z místa odjet. Výzva k tomu, aby zasahujícím policistům prokázal svou totožnost, je ale na video i audiozáznamech slyšet až poté, co na něj Vladimír Slavotínek křičel, aby vystoupil z auta a aby zahodil svůj telefon. „Ani jeden z těchto dvou posledně uvedených úkonů nebyl potřebný k tomu, aby se Josef Vávra legitimoval. Proto okresní soud postupoval chybně v tom, že právě rozebíranou část údajného děje nezhodnotil podle zákona o policii. Podle tohoto ustanovení je policista povinen postupovat tak, aby případný zásah do práv a svobod osob, vůči nimž jeho úkon směřuje, nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu, který úkonem sleduje,“ upozornil soudce Polák.

Kravata a letící telefon

Na konci třetí strany usnesení se pak soudce Polák dostává k údajnému násilí na řidiči. V obžalobě stojí, že Vladimír Slavotínek Josefa Vávru udeřil rukou do hlavy či ruky a snažil se mu vyrazit mobilní telefon. Což se mu úderem podařilo, a když ho pak Josef Vávra zvedl z podlahy, chytil ho do tak zvané kravaty a mobilní telefon mu měl vytrhnout a „pohodit“ na přístrojovou desku vozidla. Okresní soud k tomu uvedl, že Josef Vávra tyto okolnosti popsal ve svých výpovědích různě.

Na událost s telefonem poukázal státní zástupce Jiří Richtr ve svém stížnosti proti prvoinstančnímu rozhodnutí. Uvedl, že na záznamu z kamery umístěné ve vozidle poškozeného je jasně vidět mobilní telefon letící nad palubní deskou zleva doprava, tedy z místa řidiče před sedadlo spolujezdce. To podle stížnosti koresponduje se slovy Josefa Vávry, podle nichž mu obžalovaný vyrazil telefon z ruky. „K citované námitce je třeba nejprve uvést, že na videozáznamu z vozidla poškozeného je sice poznat, že nějaký předmět ve voze letěl tak, jak to státní zástupce popsal, ale není zřetelné, že šlo právě o telefon. Na druhou stranu ale z provedených důkazů nevyplývá, že by mělo jít o jiný předmět,“ analyzuje soudce Polák.

Mobilní telefon pak podle zmíněného videozáznamu do něčeho narazil v pravé části vozidla. Okresní soud se podle Poláka nezabýval tím, jakou logiku by mělo, aby Josef Vávra odhodil přístroj, se kterým právě telefonoval na linku 112 a v napadeném usnesení nerozebral, co v daném směru viděl na zmíněném videozáznamu. „To měl udělat tím spíše, že uvedený předmět v záběru proletěl předtím, než skončil pokyn, podle kterého měl poškozený telefon zahodit. S tím souvisí i zmíněný záznam telefonátu, který vedl Josef Vávra na lince 112. Na něm zaznívají slova ´Ten telefon zahoď!´, po chvíli poškozený křičí o pomoc a pak se opakuje výzva ´Vystup z auta!´. Poté je slyšet něco, co zní jako rána. Soud prvního stupně se nezabýval tím, zda právě uvedené okolnosti nezachycují pasáž popsanou v obžalobě, podle níž obžalovaný poškozenému vyrazil telefon z ruky,“ pokračuje v usnesení dovolací soudce.

Okresní soud přitom podle Poláka považoval poškozeného řidiče Josefa Vávru za nevěrohodného. „Nezabýval se ale tím, zda výše opakovaně zmíněné záznamy nepotvrzují některou část jeho výpovědi, pokud jde o údajné násilí ze strany Vladimíra Slavotínka. Navíc nehodnotil věrohodnost obžalovaného. Ten, jak už bylo řečeno, velmi nejistě popsal, co se dělo s telefonem Josefa Vávry, a na rozdíl od svědků Ivany Guthové a Otakara Pícla nemluvil o jakémkoli svém aktivním pohybu vůči poškozenému,“ napsal do usnesení Pravoslav Polák.

Slavotínek podle Poláka navíc do úředního záznamu, který sepsal krátce po incidentu, uvedl, že když vystoupil ze služebního vozu, měl zbraň uloženou v ledvince na svém břiše a že se pak slovně „prohlásil jako policista“. „Videozáznam z vozidla poškozeného dokládá, že tyto údaje neodpovídají pravdě. Ani tuto okolnost okresní soud nezhodnotil,“ konstatuje Polák.

Část usnesení odvolacího soudu v kauze střetu dvou policistů ze zásahové jedniotky s řidičem v Plzni.
Repro: Ekonomický deník

Tyto uvedené skutečnosti podle Poláka dokládají, že není zřejmé, zda by okresní soud dospěl ke stejným závěrům, kdyby vzal v potaz shora uvedené okolnosti, jež unikly jeho pozornosti, kdyby porovnal obsah výše zmíněného audiozáznamu s videozáznamem pocházejícím z vozidla Josefa Vávry a kdyby k důležitým pasážím těchto nahrávek podrobně vyslechl poškozeného. „Napadené usnesení tudíž nemůže obstát. Proto je zdejší soud zrušil a věc vrátil okresnímu soudu,“ uzavřel soudce Pravoslav Polák.

Obžalovaný policista Vladimír Slavotínek stále opakuje, že k fyzickému napadení Josefa Vávry nedošlo. Naposledy to řekl v rozhovoru pro Lidové noviny. Po incidentu Slavotínek pracuje na oddělení krizového řízení kanceláře krajského ředitele policie. „Jak vás tato práce uspokojuje?,“ zeptal se Slavotínka redaktor. „Náplň této práce je samozřejmě velmi odlišná od té mojí, kterou dělám již sedmadvacet let. Práce na krizovém řízení je kancelářská a seznamuji se s ní. Chybí mi ale kolektiv a specifika práce na zásahovce,“ odvětil Slavotínek. „Když teď místo toho sedíte v kanceláři, litujete svého jednání ze září 2017?,“ pokračoval v otázce redaktor Lidových novin. „Tato otázka vychází z neustále opakovaných a medializovaných lží a nepravd, na které již poukázal prvoinstanční soud, a to, že jsem provedl něco nezákonného. Celou dobu tvrdím stále to samé a nemám na tom co měnit. Lituji sprostých slov,“ prohlásil Slavotínek.

Pro porovnání tvrzení poškozeného řidiče Josefa Vávry a obžaloby a obžalovaného policisty Slavotínka si prohlédnout průběh zásahu tak, jak jej zachytila Vávrova kamera.

Jan Hrbáček