Řecko míří do ruské náruče, postrkuje ho tam německá tvrdost

Hellénská republika stále zřetelněji míří do ruského geopolitického malströmu. Směřuje ji tam obecná neschopnost najít jiné řešení krize i tvrdost dua Merkelová – Schäuble. 

Ministři financí zemí eurozóny se nakonec nedohodli na novém finančním programu pro zadlužené Řecko. Tento refrén jsme si mohli poslechnout i po posledním vyjednávacím kolečku mezi Řeckem a jeho věřiteli. Zástupci Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu informovali členské země eurozóny, že za určitých podmínek jsou čtvrteční řecké návrhy základem pro jednání o novém záchranném programu Evropského stabilizačního mechanismu,“ to byla ale taky poslední konstruktivní informace.

Pro Německo jsou totiž úsporné návrhy řecké vlády nedostačující. Ministr financí Wolfgang Schäuble navrhl dvě cestu budoucího postupu. Podle první by Athény své návrhy „vylepšily“ a do nezávislého svěřeneckého fondu, z něhož by se splácel řecký dluh, by přesunuly řecké státní podniky a další majetek v hodnotě 50 miliard eur. Dle druhé by Řecko vzalo timeout a na nejméně pět let přerušilo členství v eurozóně. S ručníkem hozeným do ringu by restrukturalizovalo svůj dluh ve formátu, v jakém to dělá Pařížský klub věřitelských zemí při odepisování dluhů státních dlužníků. Řecko by zůstalo v EU a dostávalo technickou a humanitární pomoc.

„Evropští věřitelé začali vůči řecké vládě uplatňovat riskantní hru. Atény splnily požadavky věřitelů více než z poloviny, přesto Německo a další země žádají, aby se země zavázala plnit program, který už se ukázal být chybným, a o němž už si jen pár ekonomů myslí, že by mohl či měl být realizován,“ okomentoval poslední vývoj událostí nobelský ekonom Joseph Stiglitz.

Ropa a zbraně

Tváří v tvář bezvýslednosti stávajícího směru vyjednávání Hellénská republika pootočila kormidlem na východ. Řecký ministr pro energetiku Panajotis Lafazanis už v souvislosti s jednáním zemí Brics a Šanghajské skupiny v Ufě prohlásil, že energetická dohoda s Ruskem je důležitou součástí řecké mnohostranné zahraniční politiky. V praxi se jedná o následující: Rusko chce posílit spolupráci s Řeckem v oblasti energetiky. Plánuje, že zemi zajistí přímé dodávky plynu a případně i ropy. Dohoda o energetických dodávkách do Řecka by mohla být uzavřena během několika příštích týdnů.

To je skutečnost, která by měla v evropských centrálách rozeznít alarmy a rozsvítit červená světla. Skrz energetiku se totiž Řecko může stát důležitým ruským trojským koněm v balkánském perimetru Evropy. A ten se rozšiřuje – Turecko Rusku kývlo na zapojení do Turkish Streamu, Bulharsko se bez ohledu na evropské investice do páteřní energetické sítě stále více přiklání ke strategické spolupráci s Ruskem.

Nucený řecký příklon k Rusku má ještě jeden rizikový dopad a to pro euroatlantické bezpečnostní struktury. Řecko totiž dlouhodobě zatěžovalo rozpočet nadstandardními výdaji na obranu. Těsně před zahájením válek v Afghánistánu a Iráku dokonce vydávalo na armádu větší podíl hrubého domácího produktu než Spojené státy. „Řecko je pro zbrojní průmysl zcela neadekvátně klíčovým zákazníkem. Vzhledem k jeho rozloze je to směšné,“ komentoval to tehdy profesor ekonomie na athénské univerzitě, jistý Janis Varufakis.

Podle údajů Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru (SIPRI) vynakládalo Řecko v letech 2000 až 2010 na zbrojení v průměru zhruba tři procenta HDP. Nejvyšší částka, konkrétně skoro osm miliard eur, šla do armádního rozpočtu v roce 2009, tedy v období, kdy problémy Řecka naplno propukly.

Největší zisky z těchto obchodů měly německé a francouzské zbrojovky a stojí za zaznamenání, že vlády těchto zemí během jednání o prvním balíčku pomoci Řecku tvrdě trvaly na tom, aby země zbraně nakupovaly dál.

Řecko funguje také jako významný subdodavatel v rámci euroatlantických zbrojních programů – a pokud Rusko touží třeba po technologických specifikacích nejnovějších fregat a ponorek, přes spolupráci s Řeckem se k nim může lehce dostat.

Mimochodem – ve stejné pozici jsou z vojensko-průmyslového hlediska i další země s dluhem vyšším než kritických 110 procent HDP, totiž Španelsko a Itálie. A pokud spojená Evropa rychle nepřejde k prozíravějšímu způsobu vyjednávání o budoucnosti svých členských států s nemocnými ekonomikami, mohla by se dočkat nepříjemných překvapení.

-of-