Jak na podporu vědy, inovací a vývoje? Diskutuje se v Brně na konferenci ÚOHS

Dopoledním blokem zabývajícím se financování výzkumu, vývoje a inovací pokračovala mezinárodní konference o veřejné podpoře v sídle Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Řečníci se shodli, že některá pravidla se budou snažit změnit, jelikož se v praxi ukázalo, že  příliš nepamatují například na nově vznikající firmy.

Hlavní téma prvního ze zahraničních řečníků Konference o veřejné podpoře Bernharda von Wendlanda znělo „Transfer znalostí, výzkumné organizace a vzdělávání na vysokých školách“. Zástupce Evropské komise hovořil o tom, proč musí univerzity, které často ve spolupráci s průmyslem financují své projekty, vědět, ve kterých případech je a není možné uplatnit veřejnou podporu, jak se tento stav promítne do smluv s partnery, proč je třeba dbát na transparentnost nákladů a také proč je důležité opatrně definovat a monitorovat vedlejší ekonomickou činnost. Představil také základní dokumenty a relevantní právní texty, které se veřejné podpory dotýkají.

Bernhard von Wendland mimo jiné uvedl, že univerzity vstupují do procesů ve všech oblastech, jako je produkce, transfer a využití nových znalostí. Přesná definice toho, co je a co není ekonomická činnost pomůže univerzitám vyhnout se problémům.  „Mluvíme-li například o přenosu znalostí, je důležité, se že jedná o široké publikování a sdílení výsledků, ze kterých mají všichni zainteresovaní výhodu. Univerzita není v tomto kontextu vnímána jako podnik. Hovoříme-li o přenosu znalostí prostřednictvím výzkumných organizací, nesoucí určitý aspekt výlučnosti, nesmí univerzita fungovat jako agentura, která konkuruje ostatním, ale rozšiřovat a  převádět nové informace do nových služeb a produktů, přicházet s inovacemi,“ uvedl mimo jiné zástupce Evropské komise.

Martin Bunček – Technologická agentura ČR při svém vystoupení na konferenci 30. května 2018. Foto: Jiří Reichl

Martin Bunček z Technologické agentury ČR (TA ČR) na začátku své přednášky zmínil, že TA ČR měla vloni a předloni kontrolu ze strany EU a nyní jí začíná další, takže se může podělit o docela čerstvé pohledy na to, co komisi zajímá při kontrole.

Upozornil na příklad na to, že se statut podniku v potížích mnohdy platí i na podniky, které v obtížích nejsou. „V České republice se umožnilo založit firmu se základním kapitálem 1 koruna. Tak, jak je dnes vykládán zákon, tak pokud se firma s takovýmto základním jměním dostane do účetní ztráty 0,50 Kč, tak už je považován za podnik v obtížích. A nikoho nezajímá, že má budovy a další majetek,“ uvedl Bunček s tím, že by Technologická agentura ČR navrhovala, aby byla stanovena další kritéria pro určení podniku v obtížích.

Podle Sibylle Summer z rakouského federálního ministerstva pro digitální a hospodářské záležitosti na základně novely z roku 2017 nemusí startupy prvních pět let prokazovat, že nejsou podnikem v potížích. Připustila, že v oblasti výzkumu a vývoje se v Rakousku také setkávají se stejným problémem a Komise se tím bude muset zabývat v některé z následujících novel.

V dalším příkladu vznesl Bunček řečnickou otázku, jestli firmu v kolektivním úpadkovém řízení (například šikanózní návrhy na insolvenci) je nutno považovat za podnik v obtížích. Reagoval také na předřečníky, kteří se zmínili o tom, že některým poskytovatelům stačí čestné prohlášení k poskytnutí podpory. „To u nás rozhodně nestačí, vždy to pečlivě ověřujeme,“ řekl Bunček.

Za poslední českou „specializaci“ označil Martin Bunček definici výzkumné organizace. „Poskytovatelů v oblasti výzkumu je asi 15, tak sdílíme příjemce těchto podpor. Všichni si stěžují na administrativní náročnost. Pakliže poskytovatel posoudí, že aktivity jsou nehospodářské povahy a my požadujeme, aby nám doložil co potřebujeme. Chápeme, že ty samé dokumenty musí žadatel poskytovat všem poskytovatelům. Proto byl nápad udělat rejstřík, kam by se ty dokumenty nahrály. Rejstřík se ale stal správním portálem, takže vznikají případy, kdy se ptáme, jestli organizace, která není v rejstříku, může být zahrnuta do poskytnutí podpory. To stejné v případě, že je organizaci odmítnuto zapsání, tak se dlouze a složitě prověřuje, jestli jí může být poskytnuta podpora poskytovatelem dle jeho vlastního uvážení,“ dodal Bunček.

OP VVV chce přispět ke vzdělané společnosti

Milan Bumbálek z ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy představil Operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání (OP VVV) a jeho prioritní osy. Hovořil také o tom, kdo může být oprávněným žadatelem veřejné podpory a v neposlední řadě na několika praktických příkladech detailně vysvětlil metodiku vykazování hospodářské činnosti, tedy (s trochou nadsázky řečeno) způsob, jak vypočítat bájných 20 procent, které žadatele chrání před nepovolenou veřejnou podporou.

Podle Milana Bumbálka, který se problematice veřejné podpory věnuje už šestnáct let, je obecným cílem OP VVV je přispět k posunu České republiky směrem k ekonomice založené na vzdělané, motivované a kreativní pracovní síle, na produkci kvalitních výsledků výzkumu a jejich využití pro zvýšení konkurenceschopnosti České republiky. Tři prioritní osy se zaměřují na dosažení špičkové úrovně českého výzkumu v mezinárodním měřítku a zlepšení spolupráce ve výzkumu, zkvalitnění a otevřenost vzdělávání na vysokých školách včetně podpory výuky spojené s výzkumem a rovný přístup ke kvalitnímu předškolnímu, primárnímu a sekundárnímu vzdělávání i zkvalitnění přípravy budoucích a začínajících pedagogických pracovníků.

Oprávněnými žadateli v OP VVV jsou subjekty, které někdy nebývají vnímány jako klasické podniky. Mohou to být školy a školská zařízení, orgány státní správy a samosprávy, vysoké školy, výzkumné organizace, nestátní neziskové organizace a další subjekty podílející se na realizaci vzdělávacích aktivit a výzkumu. MŠMT řeší veřejnou podporu dvojím způsobem, ať už opatřeními mimo veřejnou podporu (vzdělávání, výzkum, nehospodářské činnosti, lokální podpory) nebo řešeními, které jsou veřejnou podporou –  blokové výjimky (GBER), de minimis či služby obecného hospodářského zájmu (SOHZ).

Na vystoupení zazněly také konkrétní příklady situací, kdy má příjemce podpory vedle nehospodářských činností rovněž vedlejší hospodářskou činnost, jako je například pronájem učeben, komerční vzdělávání, smluvní výzkum, poradenské služby a analýzy, reklama a mnohé další. Na hypotetickém příkladu projektu rekonstrukce budov příjemce, kdy podpořený subjekt má vedle své hlavní činnosti rovněž výnosy z pronájmů a prodeje služeb, Milan Bumbálek ukázal, že se jedná o hospodářskou činnost a připomněl, jaké dva hlavní předpisy vedlejší hospodářskou činnost regulují: Rámec pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací (2014/C 198/01) a Sdělení Komise o pojmu státní podpora uvedeném v čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (2016/C 262/01).

Je-li výzkumná organizace nebo výzkumná infrastruktura využívána téměř výhradně pro nehospodářskou činnost, může její financování zcela spadat mimo působnost pravidel státní podpory, za předpokladu splnění kvalitativních nebo kvantitativních kritérií. V prvním případě je hospodářské využití čistě vedlejší, tj. jedná se o činnost, která přímo souvisí s provozem výzkumné organizace nebo výzkumné infrastruktury a je pro její provoz nezbytná, či je neoddělitelně spojena s jejím hlavním nehospodářským využitím. Kvantitativní kritéria pro vedlejší hospodářské činnosti vycházejí z toho, že pro hospodářské činnosti budou využívány naprosto stejné vstupy(např. materiál, zařízení, pracovní síla a fixní kapitál) jako u nehospodářských činností a kapacita přidělená každý rok na tyto hospodářské činnosti nepřesáhne 20 % celkové roční kapacity daného subjektu.

Podívejte se na galerii z konference

Jiří Reichl, Věra Staňková

O tématu jsme již psali:

Komise našla chyby u 30% projektů veřejné podpory ze strany EK v roce 2017 

Mezinárodní konference ÚOHS o veřejné podpoře – sledujeme online 30.5.2018