Pět důvodů, proč je Amsterdam rájem cyklistů

Na kole. Do centra Amsterdamu je lepší vyrazit bez auta.

Viděno z dálky se může zdát, že jízdní kola a Amsterdam k sobě patří odnepaměti. Ve skutečnosti za tím stojí mnoho let práce na důkladném systému dopravy, který je levný, čistý, efektivní a bezpečný.

Vytvářet městský dopravní systém, v jehož středu jsou jízdní kola, je cokoli, jen ne snadné. Jde o komplexní soubor mnoha faktorů, jako plánování, regulace, výstavba a politické prostředí, které na výsledek mají zásadní vliv. Město, kde je většina cest vykonána na kole, vyžaduje rozbití tradičního pojetí silnic v ulicích, které jsou přizpůsobeny automobilům.

Současnost je výsledkem více než šedesátiletého úsilí amsterdamských politiků, urbanistů a dopravních expertů, kteří měli na paměti jediné: dostat bicykly do ulic. Podle portálu CityLab.com stojí amsterdamský dopravní systém na pěti základních pilířích, bez nichž by se úspěch nejspíše nedostavil.

1. Všechny ulice jsou také cyklostezky

Ve většině zemí jsou městské cyklostezky mnohem řidší než silniční síť pro automobily. V Amsterdamu je to ale jiné. Když se podíváte na mapu města, tak každá ulice je zároveň stezkou pro cyklisty. Téměř všude najdete výborné zázemí pro jízdu na kole. Co je v Amsterdamu skutečně výjimečné, že budete daleko pravděpodobněji potřebovat zvláštní mapu pro pohyb automobilem než mapu pro jízdu na kole. Do mnoha tamních ulic je totiž vjezd vozem buď zcela zakázán nebo nějakým způsobem regulován.

2. Nejen jízdní pruhy, ale jízdní pásy pro kola

Zavítáte-li do kteréhokoli města mimo Nizozemsko, pravděpodobně se setkáte s tím, že cyklisté mají nejvýše zvláštní jízdní pruh, který je součástí silnice pro motorová vozidla. Ne tak v Amsterdamu. Ten je vybaven samostatnými pásy pro cyklisty, které jsou od silniční vozovky oddělené. Ať už tím, že jsou vyvýšené, nebo je mezi nimi a silnicí ještě travnatý pás. Takováto úprava výrazně zvyšuje bezpečnost zejména v místech, kde se nacházejí silnice s vyšším rychlostním limitem.

Časy se ale mění. Například ve Spojených státech se mezi lety 2011 a 2016 síť samostatných jízdních pásů pro cyklisty zvětšila čtyřnásobně. Mezi americkými městy jsou na špici například Wichita, Providence nebo New York. A podle portálu CityLab.com se všechna inspirovala právě v hlavním nizozemském městě.

3. Je-li to možné, vyjeďte bez auta

Prý je ještě brzy na to, říkat tomu trend. Amsterdamští urbanisté ale nedávno započali s přeměnou ulic na to, čemu se říká „sdílené ulice“, kde se automobily nebudou pohybovat vůbec. Příkladem je ulice Plantage Middenlaan, kde ještě donedávna jezdily tramvaje, auta, kola a lidé měli k dispozici chodníky. Dnes už zde žádné jízdní pásy pro automobily nenajdete. Zůstaly jen tramvaje, pásy pro kola a chodníky. Ty navíc byly téměř pohlceny rozšířením přilehlého parku.

4. Dvě rychlosti, obě malé

Amsterdam má dvě rychlostní zóny ve všech ulicích: 50 a 30 kilometrů v hodině. Přitom není ponecháno na libovůli řidiče, zda rychlosti bude dodržovat, ale design ulic je navržený tak, aby zkrátka nebylo možné limity překračovat. Strukturovaná vozovka, retardéry, zpomalovací hrby, zúžení vozovky nebo mimoúrovňové křižovatky – to vše zapadá do komplexního souboru nástrojů pro řízení dopravy motorovými vozidly.

Cyklistické pásy se vždy křižují s těmi automobilovými ve třicetikilometrové zóně. Navíc cyklisté mají přednost, a tak jsou to auta, kdo musí před takovou křižovatkou zpomalit. Také díky tomu je počet úmrtí při dopravních nehodách v Amsterdamu hluboko pod průměrem většiny ostatních měst. Na silnicích tam umřou pouze dva lidé na sto tisíc obyvatel. Za posledních dvacet let se toto číslo snížilo o polovinu, za posledních třicet let dokonce o dvě třetiny.

5. Křižovatky bez stresu

Projektovat a stavět bezpečné křižovatky pro cyklisty i automobily je vždy a všude velký boj. V Amsterdamu na to šli jednoduše. Namísto boxů pro cyklisty pro odbočování vlevo se u velkých křižovatek používají spíše samostatné pruhy. Navíc světelná signalizace je zvlášť pro cyklisty a zvlášť pro auta. Budete-li se v Amsterdamu za volantem řídit principem „cyklista má vždy přednost“, rozhodně tím nic nezkazíte a už vůbec neriskujete, že na vás za to bude někdo troubit.

Amsterdam ale neměl vždy pověst cyklistům nakloněného města. Pokrok, který dnes vidíme, je produktem politiky, které se od 70. let otočila o 180 stupňů. Ještě v roce 1990 se automobily podílely z 38 procent na veškeré dopravě ve městě. Dnes je to jen necelá čtvrtina. A podle všeho to ještě není zcela konečné číslo.

-usi-