Očištěný svědek. Žalobkyně podává stížnost na předsedkyni senátu Vrchního soudu a žádá kárnou žalobu

Logo pražského dopravního podniku.

Příští úterý začne senát Petra Hovorky na pražském Městském soudu projednávat jednu z nejsložitějších kauz tohoto roku – údajné tunelování pražského Dopravního podniku za vedení někdejšího generálního ředitele Martina Dvořáka. Jen týden před tím byl zproštěn obžaloby z tunelování papírny Neograph Vladimír Sitta mladší, který je jedním z klíčových svědků v případu Dopravního podniku. Ten se týká mimo jiné známých provizí za výrobu jízdenek, putujících na účet karibské off-shore firmy Cokeville Assets. Komentář předsedkyně soud k odůvodnění zproštění obžaloby Sitty zvednul ze židle původní dozorující státní zástupkyni. Ta chce proti soudkyni iniciovat kárné řízení.

V úterý začne pražský Městský soud rozplétat jednu z nejsložitějších kauz, kterou kdy měl na stole. Podklady k ní se musely několikrát přepracovávat o obžaloba čítá přes dvě stovky stránek. Na webu soudu stojí oznámení, že před soudem stane 18 obžalovaných, včetně bývalého pražského radního za ODS Radovana Šteinera. Obžalobě nebo možná soudu nejspíš uniklo, že Šteiner v letos v srpnu ve věku 46 let zemřel. Na lavici obžalovaných ale usedne bývalé vedení Dopravního podniku v čele s někdejším generálním ředitelem Martinem Dvořákem, lobbista Ivo Rittig a jeho spolupracovníci. V počtu 17 lidí. Vše se točí kolem několika velkých zakázek pražského přepravce, kvůli kterým měl přijít o desítky a možná až stovky miliónů korun. Kauze se věnoval sesterský server Česká justice zde.

Tomuto soudu předcházel soud jiný, který vyvrcholil toto pondělí. S jedním z klíčových svědků obžaloby Vladimírem Sittou mladším ze společnosti Neograph, která dodávala Dopravnímu podniku papír na tisk jízdenek. Z výroby a prodeje každé jízdenky mělo putovat 17 haléřů jako provize na účet karibské společnosti Cokeville Assets a státní zástupce Adam Borgula dovozuje, že tyto peníze, přes 40 miliónů korun, měly skončit na účtech známého lobbisty Ivo Rittiga. S touto kauzou úzce souvisí i případ tunelování Neographu, ve kterém byl Vladimír Sita junior v pondělí neočekávaně osvobozen.

Odposlechy od Nagyové

Vladimír Sitta mladší, byl společně se svým otcem Vladimírem Sittou a právníkem Martinem Kohoutem, obžalováni z trestného činu zneužití informace a postavení v obchodním styku. Tohoto trestného činu se podle zákona dopustí ten, kdo jako podnikatel nebo účastník na podnikání dvou nebo více podnikatelů se stejným nebo podobným předmětem činnosti, v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch, uzavře nebo dá popud k uzavření smlouvy na úkor jednoho nebo více podnikatelů. Laicky řečeno, jde o tunelování.

Vladimír Sitta junior jako obchodní ředitel společnosti Neograph, vyrábějící ceninový papír, si za pomoci právníka Martina Kohouta založil konkurenční společnost Avium Partners, která si z obchodů společnosti Neograph fakturovala provize. A to ačkoliv tyto obchody byly uzavřeny ještě před vznikem konkurenční společnosti a bez jakékoliv její přidané hodnoty. Sitta tím měl podle obžaloby získat finanční prospěch.

Kvůli podobné věci byl stíhán i Vladimír Sitta senior (někdejší příslušník komunistické Státní bezpečnosti – pozn. red.). Ten si v pozici člena statutárního orgánu Neograph založil konkurenční firmu Nanograph. Podle obžaloby měl například nechat odvést papírenské stroje do své nové společnosti, platit své zaměstnance z prostředků Neographu a podobně. Sitta senior byl nakonec obžaloby Městským soudem v Praze zproštěn s odůvodněním, že vyráběl jiný druh papíru. Toto pondělí byl pak Vrchním soudem v Praze osvobozen i Vladimír Sitta mladší,. Přestože státní zástupce Peter Pješčak žádal na základě zajištěných důkazů tvrdý trest.

Jak Městský, tak Vrchní soud, při odůvodnění rozsudků zkonstatovaly, že stíhání otce a syna Sitů bylo pomstou lidí kolem lobbisty Ivo Rittiga za to, že Sitta junior oznámil, že za výrobu jízdenek pro pražský Dopravní podnik jsou vypláceny provize mizející v Karibiku. Soudy přitom vycházely z důkazů získaných v jiné známé kauze Nagygate, kde se lobbista Rittig baví se svými společníky o tom, že „zmasírují Sittu přes policii“.

Od Neographu k Čapímu hnízdu

Otce a syna Sittů se po celou dobu procesu vehemetně zastával předseda hnutí ANO a pozdější premiér Andrej Babiš. Ten napadal vyšetřovatele případu Pavla Nevtípila a původní dozorující státní zástupkyni Dagmar Máchovou, která byla později obviněna v jiné známé kauze Beretta. V té má jít o vynášení informací z policie a státního zastupitelství.

Babiš, který beze všech pochybností znal podrobnosti ze spisu kauzy Sittových, už delší čas útočí na detektiva Nevtípila a žalobkyni Máchovou a tvrdí, že zmanipulovali vyšetřování známé dotační kauzy Čapí hnízdo. V té jsou Babiš a dalších několik spolupracovníků a Babišova manželka Monika obviněni kvůli zfalšování podkladů k padesátimiliónové dotaci na výstavbu farmy u Olbramovic ve středních Čechách. Nevtípil tento případ vyšetřuje. Máchová s ním neměl prokazatelně nikdy nic společného. Přesto je Babiš permanentně při veřejných vystoupeních napadá a Sittovi juniorovi dokonce jeden čas nabízel post ředitele Státní tiskárny cenin. Máchová, které dalo v kauze Neograph za pravdu několik soudů, včetně Ústavního, kvůli Babišovým výrokům podala na miliardáře a politika trestní oznámení pro křivé obvinění.

Emotivní spor mezi Babišem, žalobkyní Máchovou a vyšetřovatelem Nevtípilem, se neočekávaně přenesl i na poslední líčení se Sittou juniorem toto pondělí. Předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze Kateřina Jonáková při odůvodnění osvobozujícího rozsudku tvrdě zaútočila na Máchovou a Nevtípila, rétorikou ne nepodobnou Babišově. „Existuje objektivní obava, že poměr těchto dvou osob k trestnímu řízení mohl být založen na jejich přímém zájmu na výsledku řízení,“ zkonstatovala Jonáková, podle níž jde o zásadní a neodstranitelnou procesní vadu. „Těžko lze obhájit zdání objektivnosti a nestrannosti státní zástupkyně, která je stíhána de facto pro prodej informací z jiných trestních spisů,“ uvedla soudkyně v narážce na zmíněné údajné vynášení informací z kauzy Beretta. Podle soudu prý totiž dokonce existuje podezření, že Máchová „byla materiálním způsobem napojena“ na některé osoby vážící se k Neographu.

Konstatování soudkyně Kateřiny Jonákové zvedlo žalobkyni Dagmar Máchovou řádně ze židle. Podala kvůli tomu na ni stížnost předsedovi Vrchního soudu Jaroslavu Burešovi, ve které žádá o zahájení kárného řízení. „Zjistila jsem, že jmenovaná soudkyně uvedla zcela nepravdivé, ničím nepodložené a urážlivé skutečnosti o dozorové státní zástupkyni a o policejním orgánu, kteří zpracovávali předmětnou trestní věc v přípravném řízení,“ uvádí Máchová ve své stížnosti. Takové veřejné odůvodnění rozsudku z úst soudkyně Vrchního soudu je podle Máchové zcela v rozporu se zákonem o soudech a soudcích, který arbitrům ukládá povinnost zachovávat náležitou úctu k ostatním soudcům, jiným osobám vykonávajícím právnická povolání a k ostatním zaměstnancům soudu a k účastníkům nebo stranám soudního řízení. „Ve vztahu k zástupcům účastníků nebo zástupcům stran soudního řízení je povinen se zdržet projevů sympatií, náklonnosti nebo negativních postojů. Nehodlám ze své pozice hodnotit věcně výrok soudkyně, která se má vyjadřovat pouze k důkazům, které byly soudem provedeny a na základě spisového materiálu. Následně jsem totiž zjistila, že Vrchní soud neměl k dispozici ani příslušné listiny z kauzy Beretta. Kdy interpretace jejich obsahu by jenom při její nezměrné fantazii mohla vést k vypuštění tak závažných slov o dozorové státní zástupkyni, ale už vůbec ne o vyšetřovateli. Pokud by totiž předsedkyně senátu měla takové listiny z jí uváděného spisu Beretta k dispozici, tak by zjistila, že v této věci nejsem vůbec obviněna v žádné souvislosti s osobami vážícími se k obchodní společnosti Neograph,“ tvrdí dále Máchová.

Vyjádření soudkyně Jonákové, že Máchová byla „materiálně napojena na osoby vážící se k poškozené společnosti Neograph“, podle jejího názoru naplňuje zákonné znaky trestného činu křivého obvinění. „Ani soudce Vrchního soudu nemůže jiného bez jakýchkoliv důkazů, zcela lživě obvinit. Doktorka Jonáková by měla doložit hodnověrné důkazy o svém tak závažném a veřejném tvrzení, protože předpokládám, že jako soudkyně je v dané oblasti kvalifikovaná a ví, jak má s  důkazy zacházet. Kromě uvedeného by měla vzorovým způsobem respektovat zásadu presumpce neviny,“ dodává Máchová.

Ekonomický deník si se vší pokorou troufá predikovat další vývoj v této věci. Rozhodnutí soudu nad Vladimírem Sittou juniorem, včetně tvrdého komentáře soudkyně Jonákové, zanedlouho zazní z jiných úst. A budou to ústa pánská.

Stejně tak lze očekávat razantní rétoriku žalobce Adama Borguly v ostře sledované kauze pražského Dopravního podniku, opřenou o čerstvě osvobozeného „whistleblowera v zájmu vlastního byznysu“.

Jan Hrbáček