Libereckému kraji se komplikuje záměr provozovat vlastní autobusovou dopravu, předseda ÚOHS Rafaj vrátil věc k novému projednání

Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petr Rafaj. Foto: archiv redakce

Předseda ÚOHS Petr Rafaj zrušil rozhodnutí svých podřízených, kteří povolili vedení Libereckého kraje nakoupit akcie autobusového dopravce a vytvořit tak „krajskou autobusovou dopravu“. Věc se vrací k prvoinstančnímu projednání.

Na základě jednohlasného stanoviska rozkladové komise, zrušil předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petr Rafaj prvostupňové rozhodnutí ÚOHS ve věci přezkoumání postupu zadavatele směřujícího k nabytí výlučné majetkové účasti Libereckého kraje ve společnosti zajišťující veřejnou službu v přepravě cestujících v autobusové dopravě.

Liberecký kraj v červenci loňského roku oznámil záměr získat stoprocentní podíl ve společnosti zajišťující veřejnou službu v přepravě cestujících v autobusové dopravě a zajistit tak provozování autobusové dopravy na území Libereckého kraje na základě vertikální spolupráce. Tento záměr hodlal Liberecký kraj realizovat buď koupí akcií, nabytím pohledávek nebo koupí závodu či jeho části. Za tímto účelem oslovil tři obchodní společnosti, a to konkrétně společnost ČSAD Liberec, ČSAD Česká Lípa a BusLine. Byl přitom připraven jednat o svém záměru se kteroukoliv ze jmenovaných společností. Rozhodnutí kraje koupit ČSAD Liberec napadla u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže společnost BusLine, která vyhrála soutěž na obslužnost daného území pro rok 2018. Liberecký kraj ale soutěž zrušil. Důvodem mělo být to, že BusLine prý nabídla příliš vysokou cenu za jeden kilometr, aniž by řádně vysvětlila náklady. Firma však tuto argumentaci však odmítla a naopak tvrdila, že neodůvodněný byl záměr kraje koupit ČSAD Liberec.

„Proti záměru Libereckého kraje se ohradila společnost BusLine, neboť měla pochybnosti o tom, zda jednání Libereckého kraje nesměřuje k nezákonnému zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení,“ uvedl tiskový mluvčí ÚOHS Martin Švanda. Dodal, že antimonopolní úřad pak v rámci správního řízení posuzoval, zda výše popsané jednání Libereckého kraje lze definovat jako veřejnou zakázku na dodávky a zda ji tedy měl zmíněný kraj jakožto zadavatel zadávat v zadávacím řízení dle zákona. V říjnu dospěl k názoru, že postup podle zákona o zadávání veřejných zakázek nebyl třeba. Proti tomuto prvoinstančnímu rozhodnutí byl na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže podán rozklad opět firmou BusLine, na jehož základě bylo dva dny před Vánoci vydáno předběžné opatření zakazující představitelům Libereckého kraje koupit akcie ČSAD Liberec.

Rozkladová komise ÚOHS jednoznačně doporučila předsedovi Petru Rafajovi, aby rozkladu společnosti BusLine vyhověl. „Tímto rozhodnutím tedy Úřad konstatuje, že majetkový podíl ve společnosti ČSAD Liberec a.s. takto jak propaguje hejtman Martin Půta nelze a je třeba takový nákup činit v rámci veřejné soutěže,“ řekl Ekonomickému deníku v reakci na rozhodnutí ÚOHS generální ředitel BusLine Radek Chobot.

Zadavatel kritizoval údajnou nečinnost ÚOHS v tomto ojedinělém případu

Liberecký kraj se v nedávné minulosti ohradil proti údajné nečinnosti antimonopolního úřadu ve zmíněném případu. Náměstkyně hejtmana Libereckého kraje Jitka Volfová v této souvislosti řekla, že původně se počítalo s tím, že kraj bude mít většinový podíl v ČSAD do konce roku 2017. „Liknavost antimonopolního úřadu to ale znemožnila,“ uvedla. V reakci na toto tvrzení mluvčí Švanda konstatoval, že ÚOHS postupoval v souladu se správním řádem a předběžné opatření z konce loňského prosince „bylo vydáno z toho důvodu, aby nedošlo ke zmaření účelu správního řízení.“

ÚOHS posuzoval výklad pojmu „věc“

Zákon definuje veřejnou zakázku na dodávky, jako veřejnou zakázku, jejímž předmětem je pořízení věcí, zvířat a ovladatelných přírodních sil. Právě výklad pojmu „věc“ uvedeného v dané zákonné definici byl pro tento případ stěžejní. Úřad ji v prvostupňovém rozhodnutí vyložil ve smyslu unijní právní úpravy (Směrnice Evropského parlamentu a Rady o zadávání veřejných zakázek 2014/24/EU), a to jako „výrobek“, respektive „zboží“ a v návaznosti na to pak konstatoval, že cílem evropské úpravy nebylo regulovat pořízení takových věcí, jako jsou akcie, pohledávky či závod.

Předseda ÚOHS Rafaj po prošetření kromě jiného uvedl, že byť je výklad pojmu „věc“ ve smyslu občanského zákoníku významově širší než dle unijního práva (kde je brána věc pouze jako „výrobek“), unijní úprava nebrání vnitrostátnímu zákonodárci přijmout přísnější opatření v oblasti veřejných zakázek. A to se v nyní posuzovaném případě stalo. Lze tedy konstatovat, že česká legislativa, k níž má být primárně přihlíženo, obsahuje v zákonné definici veřejné zakázky na dodávky pojem „věc“ ve smyslu občanského zákoníku.

Přečtěte si celé rozhodnutí ÚOHS

Kristián Chalupa, Jiří Reichl