Lesy České republiky nakupují uniformy za 20 milionů. Bez tendru

Státní podnik Lesy České republiky nakupují uniformy pro lesníky za 20 milionů korun. Tendr na to ovšem vypsán nebyl.

Lesy České republiky (LČR) pravděpodobně obcházejí protikorupční zákony při tendru na nakupování nových uniforem pro lesníky za skoro 20 miliónů. Vedení státního podniku se tím navíc ještě veřejně chlubí, že jde o prospěch jeho lidí.

Zhruba tři tisícovky zaměstnanců Českých lesů si od konce září 2015 mohou své pracovní oděvy vybrat přesně podle gusta z nabídky několika výrobců. LČR přitom tyto oděvy nebudou vybírat tendrem- jak by se normálně podle zákona mělo- ale rozdrobením zakázky na asi osm menších dá příležitost všem. Problém je v tom, že i tak hodnoty zakázek přesahují zákonnou hranici dvou miliónů korun, nad kterou musí o vítězi soutěže – a příjemci státních peněz – rozhodnout regulérní soutěž.

O vyjádření jsme žádali nejen ředitele LČR Daniela Szóráda, ale také právníky a ekonomy. „O obcházení zákona jde v každém případě,“ komentuje počínání LČR bývalý předseda dozorčí rady lesů, ekonom Miroslav Zámečník. „Je to takové inteligentní obcházení zákona. Vždyť by úplně stačilo dát zaměstnancům poukazy na ošatné, stejně jako to mají například bankovní úředníci. Museli by pak zaměstnavateli fyzicky předložit účtenku. Nebo mohli vyhlásit nepřímou soutěž a říct: nabídněte nám nejlepší cenu a naši zaměstnanci u vás nakoupí. Proto naprosto nechápu model, kdy lesy samy nakoupí od více firem a pak to přeprodávají dál,“ dodal ekonom.

Stát nejen obchází zákon, ale ještě mrhá penězi daňových poplatníků

Také právník Jan Kopecký nad počínáním nového managamentu kroutí hlavou. „Uvedené řešení zajištění pracovních oděvů zaměstnancům formou jejich svobodného výběru z nabídky více dodavatelů sice patrně efektivně řeší kvalitativní parametry dodávaného zboží, když si každý zaměstnanec může vybrat konkrétní části oblečení dle svých preferencí, nicméně tak, jak je celý proces popsán na stránkách www.lesycr.cz toto řešení buď vůbec nebo zcela nedostatečně zohledňuje finanční stránku celé věci. Jestliže si zaměstnanec sám vybere zboží, které mu následně zaměstnavatel proplácí, danému zaměstnanci je poté zcela lhostejné, kolik dané oblečení bude stát. Toto by však v žádném případě nemělo být lhostejné zaměstnavateli LČR, který za toto zboží platí,“ tvrdí Kopecký.

Podle něj tak státní podnik LČR jako subjekt podřízený režimu zákona o veřejných zakázkách v daném případě de facto nakupuje zboží vybrané napřímo jednotlivými zaměstnanci za ceny, jež nebyly předem vystaveny jakékoliv soutěži. „V žádném případě tak nelze určit, zda dané produkty není možné získat levněji či za jinak výhodnějších podmínek. Ohledně popsaného postupu realizovaného LČR tak lze uzavřít, že v něm lze spatřovat nedodržování zákona o veřejných zakázkách, případně též aspekty jeho obcházení vytvářením netransparentního a tím pádem možného korupčního prostředí,“ dodává nekompromisně Kopecký. S ním souhlasí i ekonom Zámečník: „Rozdrobit podlimitní zakázky je vždycky špatně a zavání to nějakou nepravostí.“

Ojedinělý experiment jako důvod nízké kvalty uniforem?

Podle vedení státních LČR je ale všechno v pořádku.  „V případě slavnostních stejnokrojů, bezpečnostních pomůcek nebo i provozních výstrojních součástek se žel potýkáme s nedostatky minulosti, kdy se buď nesoutěžilo vůbec, nebo jsme soutěží nebyli schopni zajistit akceptovatelnou kvalitu. S cílem nalezení nejlepšího řešení postupujeme v duchu otevřené transparentní soutěže,“ tvrdí ředitel LČR Daniel Szórád.

V případě oděvů pro lesníky ale přiznává, že jeho podřízení použili postup kritizovaný právními a ekonomickými experty. „Ty si (zaměstnanci) pořizují na vlastní náklady dle svého výběru. Pokud zaměstnanec splní podmínky, stanovené interním předpisem, jsou mu lesnické pracovní oděvy proplaceny. Podnik zřídil pro zaměstnance tak zvaný výstrojní sklad, který je obdobu e-shopu se zkušebnou. Smluvním partnerem – dodavatelem výstrojního skladu se může stát kterýkoliv výrobce nebo obchodník. Smlouva pro dodavatele je zveřejněna na podnikovém webu,“ odmítá pochybení Szórád.

Podle něj bylo důvodem toho, že v minulosti byly uniformy nakupované předchozím vedením formou veřejných zakázek s jediným kritériem – nejnižší cenou, což se odrazilo ve stížnostech na kvalitu materiálu i provedení. Jenže za těchto nových podmínek mohou LČR těžko za těchto okolností dopředu znát kvalitativní parametry lesníky koupených uniforem, za které pak vyplatí prostředky z veřejné kasy, nehledě na to, že se jedná o precedent. Pokud by například takto postupoval resort obrany v případě kvalitních polních uniforem, kterých mají vojáci také trvalý nedostatek, byla by teď celá česká armáda vystrojená z kapes samotných bojovníků – a nemusela by se stále znovu vypisovat veřejná výběrová řízení na uniformy, ve kterých by pak vojáci mohli dobře bojovat.

„Domníváme se, že se jedná o správný počin, který by mohl být označen jako příklad dobré praxe, kdy je zamezeno jakémukoliv korupčnímu chování. Daný systém je alternativou oproti často neefektivnímu soutěžení, kdy jediné kritérium nejnižší ceny způsobuje neakceptovatelně nízkou kvalitu výsledných oděvů,“ stojí si přesto na svém ředitel Szórád.

Petr Blahuš