Jen u desetiny pokut udělených ÚOHS veřejní zadavatelé vymáhali škodu po vinících

Veřejní zadavatelé dostali mezi léty 2012-2015 187 pokut od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Jen u 18 případů jejich zástupci vymáhali škodu (zaplacenou pokutu) po vinících. Finančně vyjádřeno ze 73,5 milionu zaplacených pokut bylo vymoženo 3,1 milionu. Vyplývá to z analýzy nevládní organizace Právo ve veřejném zájmu.

Nevládní organizace Právo ve veřejném zájmu provedla rozsáhlý průzkum, jak subjekty hospodařící s veřejnými prostředky (zejména stát, obce a jejich příspěvkové organizace) přistupují v praxi k vymáhání nároku na náhradu škody. Přestože 80% dotázaných považuje zaplacenou pokutu za škodu, k vymáhání nároku na kompenzaci škody přistoupilo jen 20% z nich. Přitom není pravdou, že by se škoda vymáhat nedala, jak ukazuje dobrá praxe několika desítek úřadů.

Analýza se zaměřila na zjištění, zda zadavatelé veřejných zakázek, kterým byla uložena pokuta za porušení zákona o veřejných zakázkách, vymáhají po odpovědných osobách nárok na náhradu majetkové újmy, případně v jakém rozsahu a s jakým úspěchem. „Přestože jsou si zadavatelé povětšinou vědomi, že na jejich majetku vznikla zaplacením pokuty majetková újma (téměř 80% zadavatelů), o vymáhání nároku na náhradu majetkové újmy se ve skutečnosti pokusila jen menšina z nich (19% zadavatelů počítáno dle objemu pokut, 25% zadavatelů počítáno dle počtu rozhodnutí). Pokud nárok na náhradu majetkové újmy nebyl vymožen, stalo se tak zejména proto, že se o to nikdo ve většině případů ani nepokusil,“ říká Petra Bielinová, spolupracující advokátka spolku Právo ve veřejném zájmu, což je  nezisková organizace zaměřující se na komunální sféru. Orientuje se zejména na vedení měst a obcí, poskytuje široké právní poradenství týkající se jednání a rozhodování zastupitelstva. Dále se specializuje na mimosoudní řešení sporů.

Bielinová říká, že u několika ministerstev se navíc opakovaně setkali s názorem, že majetková újma nevznikla, a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 7 As 95/2015-49 ze dne 18. 6. 2015. „Konkrétně Ministerstvo obrany interpretuje citovaný rozsudek tak, že „škodu nelze způsobit transakcí mezi jednotlivými organizačními složkami státu, protože nedošlo ke zmenšení prostředků, s nimiž stát, jako celek a jediná právnická osoba, disponuje. Vzhledem k tomu, že pokuta uhrazená ÚOHS je příjmem státního rozpočtu, nelze tedy dovodit, že by došlo ke zmenšení prostředků, jimiž stát disponuje. Z toho důvodu nemohlo dojít ani ke škodě“. Pokud bychom však tento právní názor přijali, pak je otázka z jakého důvodu stát vynaložil významné finanční prostředky vykonávání dohledu nad dodržováním zákonů regulujících zadávání veřejných zakázek (tj. vybudování a zejména každoroční dohledovou činnost ÚOHS), když případná uložená a zaplacená pokuta je „pouze“ přeléváním veřejných prostředků z jedné státní kapsy do druhé, kterou není třeba nijak řešit,“ míní Bielinová.

187 pokut

73,5 milionů vyčíslení zaplacených pokut

147 v tolika případech zadavatelé přiznávají, že vznikla škoda

57 milionů uznaná škoda

141 případů NIKDY NEZJIŠTĚNA ZODPOVĚDNÁ OSOBA

46 zjištěných odpovědných osob

18 v tolika případech škoda skutečně vymáhána

16 skutečně vymožená škoda

3,1 milionu skutečně vymoženo po vinících

Jak je uvedeno v analýze, existuje řada případů, kdy pokutovaný subjekt škodu vymáhal a vymohl ji. Autoři podrobně analyzovali 183 rozhodnutí (objem pokut přes 70 mil. Kč). Oři vyhodnocování byly zahrnuty i částečně neúplné odpovědi. Podle Bielinové neúplné odpovědi zaslali ty subjekty, které majetkovou újmu po odpovědných osobách nevymáhají.

Celkem se tedy tato analýza zabývá postojem zadavatelů u 187 rozhodnutí vydaných v první instanci ÚOHS za období čtyř let (2012-2015), a to za předpokladu, že takovým rozhodnutím byla uložena pokuta v minimální výši 100 tisíc korun a nabylo právní moci v období od ledna 2012 do srpna 2017. Objem uložených a zadavateli veřejných zakázek rovněž zaplacených pokut v tomto vzorku činí téměř 73,5 mil. korun.

Škoda vznikla, ale v polovině případů se po viníkovi nepátralo

Podle analýzy většina zkoumaných subjektů (téměř 80%) si byla vědoma toho, že na jejich majetku došlo ke škodě a to minimálně ve výši zaplacené pokuty. Stejné výsledky jsou jak při posuzování vzorku rozhodnutí dle počtu uložených pokut (vnitřní kružnice grafu), tak i dle objemu uložených pokut (vnější kružnice grafu). Pouze 7% zadavatelů veřejné zakázky nepovažovalo zaplacení pokuty za škodu na svém majetku a zhruba 14% zadavatelů se k této otázce nijak nevyjádřilo.

V reálných číslech to znamená, že ze 187 pokut o objemu téměř 73,5 milionů korun, považují zadavatelé pokutu za škodu ve 147 případech (57 milionů korun).

Téměř 40% zadavatelů ve zkoumaném vzorku nepodniklo žádné kroky ke zjištění odpovědné osoby, bez ohledu na skutečnost, že zaplacení pokuty vnímali jako škodu (pokud bychom situaci hodnotili podle objemu pokut, pak to byla dokonce téměř jedna polovina zadavatelů). Ze 187 pokut byla odpovědná osoba zjišťována jen v 93 případech, což odpovídá objemu pokut ve výši necelých 29 milionů korun).

Navíc jen polovina zadavatelů, kteří si uvědomují vznik škody a kteří zároveň začali zjišťovat odpovědnou osobu, byla při hledání odpovědné osoby nakonec úspěšná. V reálných číslech to znamená, že ze 187 pokut o objemu téměř 73,5 milionu korun byla zjištěna odpovědná osoba pouze u 46 pokut (objem pokut činí jen něco málo přes 14 milionů korun).

Pokud zadavatelé odpovědnou osobu zjistili, pak už poměrně často přistoupili k samotnému vymáhání škody (cca ve dvou třetinách případů). „K tomu je třeba dodat, že mohou existovat důvody, proč je vhodné od vymáhání nároku na náhradu újmy nakonec upustit, a to například z důvodu nemajetnosti odpovědné osoby. V reálných číslech to znamená, že ze 187 pokut o objemu téměř 73,5 milionu byl nárok na náhradu majetkové újmy úspěšně (či částečně úspěšně) vymáhán v případě 18 pokut (objem pokut činí téměř 5 milionů korun). Do částky 5 milionů korun jsou započítány i exekuční tituly, které zatím nebyly uhrazeny,“ říká Bielinová. Plně či alespoň částečně uhrazeno bylo pouze 16 uložených pokut v souhrnné výši 3,1 mil. korun

Všechna podkladová data k analýze jsou dostupná ZDE

Pokud nebyla majetková újma odpovědnými osobami uhrazena, stalo se tak zejména proto, že se zadavatelé ani nepokusili o její vymáhání, respektive většinou ani nezjistili, kdo je za škodu odpovědný. „Ze 187 pokut o objemu téměř 73,5 milionu korun ve 141 případech zadavatelé nikdy nezjistili odpovědnou osobu (objem pokut činí více jak 59 milionů korun, průměrná výše nevymáhané pokuty pak činí skoro 420 tisíc korun). Průměrná výše skutečně uhrazené pokuty do veřejných rozpočtů přitom činí téměř 200 tisíc korun,“ uvádí závěry analýzy.

Tři příklady z praxe (v titulku se skrývá link na podrobné informace vč. písemností)

Město Šternberk (2012, pokuta 160 tisíc, nárok na náhradu škody byl uplatněn u soudu)

Zadavateli byla v říjnu 2012 uložena pokuta ve výši 600 tisíc korun, která byla na základě podaného rozkladu snížena na částku 160 tisíc korun. Správní žaloba byla rovněž podána, ale Krajský soud v Brně ji zamítl. Zadavatel identifikoval jako odpovědnou osobu externího dodavatele a uplatnilo u něj nárok na náhradu škody. Škoda nebyla uhrazena dobrovolně, a proto byla podána v srpnu 2016 žaloba k Okresnímu soudu v Opavě. Podle veřejně dostupných informací není k dnešnímu dni (září 2017) věc dosud pravomocně ukončena.

Statutární město České Budějovice (2012, škoda 1,3 mil. korun, škoda byla neúspěšně vymáhána soudně, rozhodnutí soudu jsou pravomocná)

Zadavateli byla v září 2012 uložena pokuta ve výši 1,3 mil. korun. Zadavatel se uložené pokutě bránil v rámci správního řízení, ale podaný rozklad byl předsedou ÚOHS zamítnut. Po té se zadavatel bránil v rámci správního řízení, avšak i žaloba byla soudem zamítnuta. Následně zadavatel identifikoval jako odpovědné osoby za způsobenou škodu. Těmito osobami měli být jednak vedoucí odboru informačních a komunikačních technologií a jednak tehdejší radní, kteří o zadání zakázky rozhodovali. Celkem zadavatel podal na různé osoby tři žaloby, a všechny byly Okresním soudem v Českých Budějovicích během února a března 2017 zamítnuty. Odvolání proti zamítnutým žalobám již zadavatel nepodával, 16 všechny rozsudky jsou již pravomocné. Zadavatel tedy uhradí za neúspěšné vymáhání nároku na náhradu škody částku cca 660 tisíc korun plus výdaje na vlastní zastoupení advokátem.

Úřad Vlády ČR (2013, pokuta 1,2 mil., škoda je vymáhána v rámci trestního stíhání) – PROMOPRO

Zadavateli byla v červnu 2013 uložena pokuta ve výši 1,2 mil. korun. Zadavatel se uložené pokutě nebránil podáním rozkladu ani žaloby. Zadavatel škodu uplatnil v rámci trestního stíhání. Celkovou škodu zadavatel vyčíslil na 850 mil. korun, v rámci trestního stíhání byla přiznána škoda ve výši 327 mil. korun. Ke dni zpracování této analýzy (podzim 2017) nebyla způsobená škoda uhrazena ani částečně. Zároveň Úřad vlády ČR nepodnikl ani další kroky k vymáhání zbývající škody a to z důvodu, že trestní rozsudky v dané věci byly poškozenému doručeny teprve nedávno.

Jiří Reichl