I pro rušení veřejných zakázek platí přísná pravidla

Mezi časté prohřešky zadavatelů patří vnějšími okolnostmi neodůvodněné rušení veřejných zakázek. I v této oblasti platí jasně stanovená pravidla, která se nevyplatí překračovat. Přesvědčil se o tom rovněž Státní pozemkový úřad, byť prozatím jen na úrovni rozsudku Krajského soudu v Brně.

V červnu 2013 zahájil Státní pozemkový úřad zveřejněním oznámení o zakázce zadávací řízení „Uzavření rámcové smlouvy na poskytování právních služeb“. V září 2014 však toto zadávací řízení zrušil z důvodu, že se v průběhu řízení vyskytly důvody hodné zvláštního zřetele. Pro něž nebylo možné v zadávacím řízení pokračovat. ÚOHS však svým nápravným opatřením rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení zrušil. Státní pozemkový úřad ve své žalobě ke Krajskému soudu v Brně argumentoval, že rozhodnutí ÚOHS je nezákonné a nepřezkoumatelné.  Státní pozemkový úřad se ve své žalobě odkazuje na novou zákonnou úpravu v podobě zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, která podle něj představuje příznivější právní úpravu, neboť došlo k vypuštění lhůty „bez zbytečného odkladu“. Nová právní úprava navíc nepovažuje neoprávněné zrušení zadávacího řízení za správní delikt. Zadavatel dále dovozuje, že se v případě lhůty „bez zbytečného odkladu“ jedná o lhůtu pořádkovou a jednotlivé úkony v průběhu zadávacího řízení nemohly přesně postihnout okamžik, kdy zadavatel zjistil vady zadávací dokumentace, které nešlo zhojit jinak než zrušením zadávacího řízení.

Zadavatel rovněž argumentoval, že ke zrušení zadávacího řízení obdržel pokyn ze strany nadřízeného orgánu, tj. Ministerstva zemědělství. Tento obecný pokyn mu nedával žádný manévrovací prostor k jinému postupu, než bylo zrušení zadávacího řízení. V neposlední řadě nebyly podle zadavatele splněny podmínky pro uložení nápravného opatření. ÚOHS argumenty zadavatele odmítl. V daném případě se podle něho nejedná o sankci, neboť nebylo vedeno správní řízení, uplatnění lhůty „bez zbytečného odkladu na konkrétní postup zadavatele by bylo možné pouze za předpokladu, že by tento činil kroky vedoucí buďto k zadání nebo zrušení zadávacího řízení a k pokynu Ministerstva zemědělství konstatuje, že se jednalo pouze o obecný pokyn ke kontrole výběrových řízení, přičemž kroky k vyhovění tomuto pokynu byly plně v moci zadavatele.

Krajský soud se postupně zabýval žalobními argumenty. Nejprve odmítl argument odkazující na příznivější právní úpravu. Pomocí Engelových kritérií to odůvodnil  tím, že v daném případě se nejednalo o trestání v materiálním slova smyslu, neboť uložené nápravné opatření má pouze reparační, nikoli již represivní charakter. Rozhodnutí ÚOHS je podle soudu přezkoumatelné už jenom stanovením sedmiměsíční lhůty nečinnosti zadavatele před zrušením zadávacího řízení jako dostatečného důvodu nenaplnění lhůty „bez zbytečného odkladu“.  „V posuzovaném případě došlo k poměrně dlouhé prodlevě od druhého vyhodnocování podaných nabídek do prvního zrušení zadávacího řízení (cca 5 měsíců). K druhému zrušení zadávacího řízení došlo přibližně o další měsíc později. S ohledem na tuto prodlevu se soud plně ztotožňuje se závěrem žalovaného ohledně zmeškání předmětné lhůty,“ uvádí se v rozhodnutí soudu. Z důvodu nutnosti kumulativního naplnění lhůty „bez zbytečného odkladu“ a existence důvodů hodných zvláštního zřetele, není nutné při porušení jedné části již dále zkoumat, zda došlo rovněž ke splnění podmínky existence důvodů hodných zvláštního zřetele.  Závěrem krajský soud konstatoval, že zrušení rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení (tato poněkud bizarní jazyková konstrukce má nesmlouvavou vnitřní logiku) je naprosto oprávněným zásahem do průběhu zadávacího řízení ze strany ÚOHS v okamžiku nepřiměřené újmy na straně uchazečů o veřejnou zakázku. Jedná se o výkon dohledové pravomoci ÚOHS, který ani nenařizuje zadavateli pokračovat v zadávacím řízení, ani mu nestanovuje žádný závazný postup, jenž musí realizovat.

Jiří Reichl