Hospodářská komora a veřejný zájem

Zhruba před měsícem jsme se v našem seriálu věnovali situaci, kdy Nejvyšší správní soud (NSS) stanovil, že není možné považovat Výzkumný ústav železniční za veřejného zadavatele. Obdobnou problematiku řešil NSS nedávno znovu ve sporu mezi Krajskou hospodářskou komorou Královéhradeckého kraje (KHK HK) a ÚOHS.

V letech 2011 a 2012 uzavřela KHK HK smlouvy na „Vzdělávání dopravců“ a „Procesní školení“, když výzvy k podání nabídek zveřejnila na portálu Evropského sociálního fondu v ČR (www.esfcr.cz) a zároveň odeslala výzvu k podání nabídku (v prvním případě šesti firmám, v druhém dokonce osmi). Tento postup však shledal ÚOHS jako rozporný se zákonem a s odůvodněním, že nedošlo k zadání veřejných zakázek v některém z druhů zadávacích řízení, udělil hospodářské komoře pokutu ve výši 50 tis. Kč.

Stěžejním momentem žaloby ke krajskému soudu i následné kasační stížnosti se stal moment posouzení, zda se v případě KHK HK jedná o tzv. jinou právnickou osobu podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů. KHK HK tvrdí, že nebyla zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, stát nijak nezasahuje do její činnosti, nefinancuje ji, nereguluje prostředí, v němž působí, ani neručí za její dluhy. KHK HK rovněž odmítla úvahu krajského soudu, že podmínky výše uvedeného ustanovení zákona naplňuje samotná Hospodářská komora ČR jako celek a z tohoto titulu se odvíjí rovněž postavení krajské hospodářské komory jako její pouhé složky. KHK HK rovněž nesouhlasí, že dotace poskytované podle pravidel jednotlivých operačních programů lze považovat za veřejné financování a poukazuje, že se fakticky jedná o prostředky, které nepředstavují zdroj financování, nýbrž jsou vypláceny účastníkům příslušných projektů. De facto tedy pouze „protečou“, aniž by ovlivnily financování samotné KH HK.

NSS kromě odmítnutí údajné nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu potvrdil, že KHK HK považuje za složku Hospodářské komory ČR, jež vznikla ve veřejném zájmu na základě zákona o Hospodářské komoře a z tohoto titulu je rovněž právnickou osobou veřejného práva. NSS dále dovodil, že k naplnění definice uspokojování potřeb veřejného zájmu postačí, když tato tvoří i relativně malý podíl její činnosti. K vyloučení z definice § 2 odst. 2 písm. d) nestačí pouze skutečnost, že nedochází k ingerenci státu do činnosti KHK HK, neboť splňuje další podmínky stanovené zákonem, jaké představuje například poskytování dotací ze strany veřejných zadavatelů. V této souvislosti NSS podrobně rozvádí, že dotace poskytnuté v rámci veřejného financování představují příjmy KHK HK a náklady spojené s realizací dotovaných projektů představují výdaje. Dotace je tak podporou činnosti hospodářské komory, která spočívá mj. právě v podpoře podnikatelských aktivit, prosazování a ochraně zájmů jejích členů a zajišťování jejich potřeb. Zároveň nemůže být realizace jednotlivých projektů považována za protiplnění, jak o tom svědčí právní věta vyplývající z rozsudku: „Dotace poskytované v rámci jednotlivých dotačních programů na konkrétní projekty nepředstavují zpravidla plnění poskytované na základě běžných obchodních podmínek za konkrétní protiplnění ve prospěch poskytovatele dotace, a proto mohou zakládat splnění podmínky převážného financování veřejným zadavatelem pro určení příjemce těchto veřejných financí jako veřejného zadavatele dle § 2 odst. 2 písm. d) bod 2. první alternativy zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách.“ NSS rovněž kategoricky odmítl, že by povaha činnosti KHK HK nenaplňovala podmínky veřejného zájmu, neboť je nepochybně veřejným zájmem, aby úspěšnost podnikatelů přispívala k ekonomickému blahobytu celé společnosti. A právě osvětové, propagační a vzdělávací aktivity ve vztahu k podnikatelům jsou primární náplní činnosti hospodářské komory.

Z výše uvedeného souhrnu vyplývá, že NSS potvrdil výrok krajského soudu, včetně udělené pokuty. Krajská hospodářská komora Královéhradeckého kraje je tak minimálně v prostředí přerozdělování evropských dotací veřejným zadavatelem. A nás zřejmě nikdy nepřestane překvapovat, že i po tolika letech účinnosti zákonných úprav veřejného zadávání řešíme tak zdánlivě elementární záležitosti  kdo je a kdo není veřejným zadavatelem.