Favorit na ústavního soudce Gerloch byl členem KSČ. Zajímala se o něj StB

Profesor Gerloch by se mohl stát ústavním soudcem Foto: archiv

Komunistická Státní bezpečnost (StB) si na tehdejšího pracovníka Právnické fakulty Univerzity Karlovy Aleše Gerlocha vedla svazek jako na takzvanou prověřovanou osobu a připravovala si z něj vytvořit tajného spolupracovníka. Gerloch se v roce 1983 chystal na roční stáž do švýcarského Bernu a estébáci hledali nový zdroj informací k „vnějšímu nepříteli“ socialistického zřízení. K navázání užší spolupráce s tehdejším tajemníkem katedry Právnické fakulty Univerzity Karlovy ale nakonec nedošlo. Svazek člena Komunistické strany Československa z aktivní komunistické rodiny StB po několika letech ukončila. Profesor Aleš Gerloch je dnes jedním z nejžhavějších kandidátů na ústavního soudce. I proto se Česká justice do detailů zajímala o jeho minulost před rokem 1989.

Komunistická kontrarozvědka si na tehdejšího tajemníka katedry teorie státu a práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy Aleše Gerlocha 3. února 1983 otevřela svazek takzvané prověřované osoby (PO) s krycím jménem „Pamír“. Dokument StB neprokazuje, že by Gerloch byl takzvaným tajným spolupracovníkem, agentem, jako například premiér Andrej Babiš. Gerloch podle dostupných historických pramenů tajné policii také nepodepsal žádný závazek. Všechny informace v jeho svazku vychází z pera důstojníků StB.

Nashromážděné poznatky ale přesto mohou pohledem StB ilustrovat dobu a situace, ve kterých se aktuální žhavý kandidát na soudce Ústavního soudu Gerloch po Janu Musilovi nacházel před takzvanou přestavbou. Když Česká justice profesorovi Aleši Gerlochovi položila několik otázek ke kontaktům s tajnou komunistickou bezpečností, profesor nabízený prostor odmítl. Zareagoval naopak otázkou, jestli redaktor není „časově vychýlený“.

„Státní bezpečností prověřovaná osoba mohla zpravidla provádět potenciální závadovou činnost. Ať už skutečnou nebo domnělou. Takový svazek bylo možné založit, aby se k danému člověku soustředilo víc informací. Pokud StB chtěla získat takového člověka ke spolupráci, pravděpodobnější by bylo založení svazku kandidáta tajné spolupráce. Ale existovalo i období, kdy se prověřovaná osoba a kandidát tajné spolupráce brali jako jedna kategorie. Ta hranice byla velmi tenká a těžko ji bez nějakých podrobných znalostí případu rozlišovat. Pokud by StB měla zájem na jeho spolupráci provedla by s dotyčným pohovor a snažila by se zjistit, jestli je to člověk pro spolupráci vhodný,“ vysvětluje obecně pracovní mechanismy komunistické tajné policie badatel Radek Schovánek.

Z archivních materiálů vyplývá, že Státní bezpečnost si v roce 1983 slibovala,
že rozpracováním Aleše Gerlocha může získat zajímavé poznatky k lidem, žijícím
v kapitalistické cizině. Tehdy tajemník katedry teorie státu a práva měl totiž přes ministerstvo školství namířeno na roční stáž do Švýcarska. „Cílem založení PO spisu je zjistit charakter jeho styků do kapitalistických států, zejména na StB zajímavé osoby žijící v zahraničí. Spis PO bude veden pod krycím jménem Pamír,“ napsal na začátku Gerlochova svazku nadstrážmistr StB Václav Tyle.

První strana svazku s krycím jménem Pamír. Prověřovanou osobou byl JUDr. Aleš Gerloch. Spis zavedla X. správa Sboru národní bezpečnosti pro boj proti vnitřnímu nepříteli – jeden z útvarů komunistické Státní bezpečnosti. Struktura StB je k nalezení na https://www.abscr.cz/prameny-zdroje-podklady/seznam-utvaru-snb/.

Příprava na kandidáta tajné spolupráce

Desátého března 1983 sepsal Václav Tyle záznam o prvním kontaktu s Alešem Gerlochem. Jeho cílem bylo „ověřit jeho možnosti a možnost operativního využití do problematiky stážistů a stipendistů. Tylemu měl Gerloch sdělit, že by se v červnu mělo rozhodnout o tom, jestli nastoupí na roční stáž na univerzitu v Bernu, konkursu se zúčastnil před tím v lednu.
Kvůli zachování konspirace se měl Tyle s Gerlochem setkat v rámci jeho konzultačních hodin. „Souhlasil s tím, že styk s orgány ministerstva vnitra a obsah našeho rozhovoru uchová v tajnosti,“ napsal Tyle. Další schůzka se měla odehrát na konci března. „Při rozhovoru se choval klidně, jevil se jako seriózní,“ zapsal dále Tyle. Opatření ze schůzky pak znělo: „Nadále udržovat s Gerlochem konspirativní styk a připravovat jej jako kandidáta tajné spolupráce. V případě, že se jeho výjezd do kapitalistického státu neuskuteční, bude využíván do objektu Právnické fakulty Univerzity Karlovy a předán do řízení soudruhu Teclovi,“ uzavřel záznam ze setkání nadstrážmistr StB Tyle.

„Je nutné si uvědomit, že pokud to není jím podepsaná výpověď, tak je to jakýsi pocit nebo názor toho operativce. Často, pokud se ten člověk choval slušně, zdrženlivě, bázlivě, tak si to estébáci vysvětlili jako ochotu spolupracovat nebo slabost. To bylo například v případě Václava Havla a estébáci to vyhodnotili zpočátku jako jakousi ochotu k případné spolupráci. Berme to tedy jako pocit, který z toho rozhovoru ten estébák získal,“ pokračuje v popisu práce příslušníků Státní bezpečnosti badatel Radek Schovánek. V případě Aleše Gerlocha ale důstojníci nepopisovali jen pocity z pohovoru s ním, ve spisu citovali i jeho vyjádření.

Záznam nadstrážmistra StB Václava Tyleho ze zpravodajského pohovoru s Alešem Gerlochem ze 4. května 1983.

Co se lze v materiálech X. Správy – boje proti vnějšímu nepříteli, 3. odboru Státní bezpečnosti – mládeže, školství, zahraničních studentů a sportu, o Aleši Gerlochovi dozvědět? Popisován je jako syn politického pracovníka. Otec Vladimír, Gerloch, člen Komunistické strany Československa, pracoval jako zástupce šéfredaktora Rudého práva. V gesci Vysoké stranické školy – Institutu společenských věd při ÚV KSČ napsal například knihu Mzda a její význam za socialismu. Matka Taťana Gerlochová, také členka KSČ, pracovala jako sekretářka na Ústředním výboru KSČ.
Sestra Taťana Tylová, členka KSČ, pak pracovala jako redaktorka deníku Krajského výboru KSČ Svoboda. O Aleši Gerlochovi StB napsala, že vyjma studií na právech měl za sebou dvouletý kurs základů politických znalostí, uměl hovořit rusky a německy. Členem komunistické strany Československa se stal v době tuhé normalizace, v roce 1973, stojí ve výpisu z kádrových materiálů z 11. dubna 1983.

Po necelých dvou měsících po prvním setkání provedli nadstrážmistr Václav Tyle a nadporučík Miroslav Dufek s Alešem Gerlochem takzvaný zpravodajský pohovor. Estébáci hlouběji sondovali možnost využití Gerlochova pobytu ve Švýcarsku. „Uvedl, že koncem roku 1983 má vycestovat na dlouhodobý studijní pobyt do Curychu ve Švýcarsku,“ stojí v archivních materiálech. Gerlochův výjezd za železnou oponu už v té době schválilo ministerstvo školství. Byl v plánu služebních cest na roky 1983 a 1984, ale stáž nebyla definitivně potvrzena ze Švýcarska.

Gerloch měl dle dobových materiálů s příslušníky StB probírat mimo jiné přípravu Právnické fakulty na Světový kongres míru a života proti jaderné válce. Při této příležitosti měl zmínit dva kolegy, kteří se na přípravě kongresu za Právnickou fakultu podílejí. Ale měl říct také toto: „V závěru pohovoru Gerloch upozornil na to, že nejsme první pracovníci bezpečnosti, se kterými byl ve styku. Již po dobu studia byl několikrát kontaktován. V průběhu pohovoru se jmenovaný choval klidně, proti dalšímu styku s pracovníky ministerstva vnitra nemá námitek a přislíbil, že obsah našeho rozhovoru uchová v tajnosti. Další schůzka byla domluvena na 25. 5. mimo objekt Právnické fakulty Univerzity Karlovy,“ stojí v zápisu ze zpravodajského pohovoru z pátého května 1983. Jako opatření ze setkání si příslušníci StB stanovili: „Udržovat se jmenovaným pravidelný konspirativní styk a připravovat jej jako kandidáta tajné spolupráce“.
A znovu zopakovali, že pokud by Gerloch do Švýcarska nevyjel, měl by být předán do gesce kolegovi Janu Teclovi – jeho kartu si prohlédněte zde: Tecl Jan StB.

Sezení s negativním politickým podtextem

Necelý rok na to, v dubnu 1984 sepsal nadstrážmistr StB Václav Tyle s Alešem Gerlochem další záznam. Šlo o pracovní materiál, takzvané vytěžení, o popis styků s čínskými státními příslušníky po návratu z půlroční stáže ve Švýcarsku. Gerloch měl pramenu Státní bezpečnosti popsat, že ve Švýcarsku na vysokoškolské koleji bydlel s dvanácti mladými čínskými vědci. Ti mu měli několikrát sdělit, že jsou si vědomi toho, že už Čína nemůže provádět politiku izolace od socialistických států.
Dále mu měli uvádět úspěchy v navázání spolupráce, nejvíce si chválili navázání kontaktů s Německou demokratickou republikou. Někteří ze spolubydlících mu měli také sdělit, že před kulturní revolucí v Číně měli působit i v Československé socialistické republice a že doufají, že se jim ČSSR podaří znovu navštívit. „Jednalo se o třetí kontakt a lze předpokládat, že zprávy, které předal jsou nezkreslené a pravdivé,“ napsal nadstrážmistr Tyle. Doplnil, že si vyžádá přehled styků Gerlocha v zahraničí. „Nadále bude udržován konspirativní styk se jmenovaným jako s kandidátem tajné spolupráce, bude posouzena možnost jeho zpravodajského využití do prostředí Právnické fakulty,“ zaznamenal Tyle.

Na podzim 1984 si Aleše Gerlocha převzal do své gesce major Jan Tecl a 4. října s ním provedl zpravodajský pohovor. Tecl zapsal, že s Gerlochem mluvil o poměrech na fakultě i jeho zahraničních stycích. „K chování studentů na kolejích uvedl, že v poslední době se množí výtržnosti na kolejích, kterými se musí zabývat kolejní rada a pověření pedagogičtí pracovníci. Bližší informace může podat JUDr. Rybář a JUDr. Kříž. Zaslechl od nich, že mimo výtržností pod vlivem alkoholu mají sezení studentů i negativní politický podtext,“ zaznamenal do svazku major Tecl.

Gerloch měl podle něj dále informovat o tom, že co se týká vystupování studentů na seminářích, s otevřeným protisocialistickým postojem se nesetkal. Dále měl Teclovi sdělit, že se v posledních dvou letech rozšiřuje spolupráce se zahraničními univerzitami v Hamburku, Münsteru, Pasově, probíhá jednání s univerzitou ve Vídni a počítá se i s pařížskou Sorbonnou. K navázání styků se Sorbonnou prý měly být rozdílné názory. „Sorbonna se prý projevila vůči nám korektně, odmítla udělit čestný doktorát Václavu Havlovi a usiluje o navázání oficiálních styků s vědecko – pedagogickými pracovníky a distancuje se od disidentů,“ napsal major Tecl. Při obsazování zájezdů na zmiňované univerzity mělo podle zápisu majora StB z pohovoru s Gerlochem docházet ke „třenicím o účast“. Snažily se je obsazovat určité skupiny prostřednictvím svých známých a kvůli konečnému určení účastníků musely prý zasahovat představitelé Svazu socialistické mládeže a komunistické strany.

Major Tecl zaznamenal i další informaci. Že na Gerlochově katedře pracují dva pedagogičtí pracovníci se zrušeným členstvím v KSČ Čapek a Veverka. „Čapek vyvíjí značnou angažovanost, na schůzích vystupuje jako obhájce zřízení, má dobré i pracovní výsledky. Veverka je dosud zatrpklý, politicky se vůbec neprojevuje – je dosti sporné, zda je přínosem pro PF UK Praha,“ překlopil Tecl do interní komunikace StB další z informací, kterou měl získat od Aleše Gerlocha.

Ten mu měl dále sdělit, že je až na třetinu omezen počet získaných titulů docenta. „Habilitováni na docenty by měli být dlouholetí vědečtí pracovníci. Mezi nimi je však řada osob se zrušeným členstvím. Mladí členové strany mají větší morální právo, ale odborně jsou na tom hůře. Proto byl proveden určitý kompromis a to, že má být jmenován 1 se zrušeným členstvím a 1 člen KSČ. Gerloch je ochoten být s námi ve styku a informovat o situaci na PF UK Praha. Bude s ním udržován styk jako s D Pramenem (důvěrným pramenem – pozn. red.). Nejlépe je k zastižení v pondělí a ve čtvrtek na PF UK Praha,“ uzavřel zpravodajský pohovor major Tecl.

„To o tom Václavu Havlovi to nikomu neškodilo, to mohl říct jako kec, aby se ti estébáci uklidnili. U těch dalších věcí, pokud tam například někoho jmenuje, bylo by důležité vědět, jestli ta informace byla pravdivá. Jestli to nebylo jen takové to plácnutí, že to slyšel a neodváděl pozornost estébáků od něčeho, co chtěli vědět. To se stávalo poměrně často, že lidi vypovídali o něčem jiném, případně si tu informaci vymysleli, aby se nemuseli bavit o tom, co chtěli estébáci vědět,“ rozebírá taktiku zpovídaných při kontaktu s StB badatel Radek Schovánek.

Záznam majora StB Jan Tecla ze zpravodajského pohovoru s Alešem Gerlochem ze 4. října 1984.

Jako kádrové dotazníky

Od podzimu 1984 už není v Gerlochově svazku po delší dobu žádný zápis. Až na konci února 1986 se v něm objevuje návrh na uložení spisu „prověřované osoby Pamír“. „K jeho pobytu  ve Švýcarsku nebyly zjištěny poznatky StB charakteru. Gerloch je kladně politicky orientován, je ochoten být ve styku s orgány MV a informovat o situaci na PF UK Praha. Svými možnostmi však nemá ani charakter D Pramene. Je možno jej využívat jako oficiální styk,“ uzavřel Gerlochův svazek jeho řídící důstojník Jan Tecl. Svazek Pamír StB definitivně ukončila 10. března 1986.

Badatel Radek Schovánek k ukončení svazku říká, že StB získala zpočátku informaci, že by Aleš Gerloch mohl být nejspíš podezřelý ze styku s rizikovými lidmi ze zahraničí nebo by pro ni mohl být kvůli popisovaným kontaktům naopak zajímavý. „Víc z toho vyvozovat nejde. Ten poznatek se nepotvrdil a StB v tom dále nepokračovala a spis uložila do archivu,“ konstatoval badatel. Podle něj může ukončení spisu také souviset s tím, že jak Gerlochovi rodiče, tak Gerloch byli aktivními členy komunistické strany. „Tak by to mohlo být, dokonce si myslím, že to je poměrně pravděpodobné. Je potřeba si uvědomit, že i StB žila v nějakém prostředí, kdy byla služkou komunistické strany. A pokud byl tatínek nomenklaturní kádr, možná mohlo k ukončení svazku stačit zvednout telefon. Nebo mohl  mít nějakého dostatečně silného známého v KSČ nebo v StB a ten pak mohl dát pokyn k ukončení rozpracování. Pokud tam skutečně nebyly poznatky, že se ten člověk něčeho dopustil, nebo že je pro StB nějak dobře využitelný, tak se takový spis na základě takových zjištění ukládal,“ uzavírá badatel Schovánek.

Profesor Aleš Gerloch na otázky České justice ohledně snahy komunistické Státní bezpečnosti o spolupráci s ním zareagoval nevstřícně. „Pane redaktore, nejste časově vychýlený? Vaše otázky a vámi zvolená dikce nápadně připomínají kádrové dotazníky z nejtvrdších dob minulého režimu,“ odepsal na otázky a výzvu České justice k osobnímu setkání. V následném telefonátu pak svoje stanovisko zopakoval. „Já myslím, že na to je dost času, protože zatím mi nebylo nic navrženo, takže nevím, proč bych odpovídal na nějaké otázky. Navíc se domnívám, že je to věcí těch, kdo to navrhují a projednávají. Vyčkejme,“ začal krátký hovor po telefonu profesor Gerloch. Na otázku, zda skutečně nechce reagovat, Gerloch odvětil: „Ano. Přesně tak. No tak ať se to objeví, já vycházím z toho, že jsem nebyl žádným spolupracovníkem ničeho, nevím, proč by se to nemohlo objevit. Já jsem prošel už funkcemi, kde se prováděly lustrace a nevím, proč bych to měl s vámi aktuálně rozebírat,“ uzavřel favorit prezidenta Miloše Zemana na ústavního soudce.

Jan Hrbáček