EET má další problém. Nemohou ho využívat tisíce zrakově postižených

Účtenka EET. foto: Jiří Reichl

Elektronická evidence tržeb, kterou postupně zavádí Ministerstvo financí ČR, nesplňuje podmínky přístupnosti pro zrakově hendikepované spoluobčany. Přitom i na ně se povinnost elektronicky evidovat a hlásit tržby, vztahuje.

Na problém přístupnosti portálu EET pro zrakově postižené spoluobčany upozornil vládní výbor pro zdravotně postižené občany na základě analýzy své Odborné pracovní skupiny pro přístupnost veřejné správy a veřejných služeb (zkráceně OSGA). V ní jsou zastoupeni odborníci z jednotlivých resortů, a to podle oblastí, jichž se governance accessibility dotýká, a pochopitelně jsou v ní zastoupeny také organizace sdružující osoby se zdravotním postižením.

Vládní výbor konstatoval, že pro těžce zrakově postižené a pro hluchoslepé je zcela nevyhovující a vyzval ministerstvo financí, aby se tématem zabývalo a aby prověřilo přístupnost jak portálu EER, tak zařízení pro takto hendikepované občany. Požaduje také, aby do řešení všech problémů jež by mohly zapříčinit nespravedlivou diskriminaci zrakově postižených, vyřešil tuto situaci výjimkou ve vládním nařízení podle zákona o EET.

„Je třeba si uvědomit, že problémů je celá řada. Ze strany ministerstva financí byl porušen zákon, neboť portál EET není přístupný, což je zákonná povinnost. Dál tady máme problémy s nedostatkem přístupných koncových zařízení a musíme řešit i další otázky. Nejvíc mě na tom mrzí to, že finance tuhle věc naprosto podcenily a vůbec se tím nezabývaly v době, kdy se systém a služba budovala,“ řekl k tomu po skončení schůze výboru předseda odborné skupiny a expert na přístupnost pracující na ministerstvu vnitra Michal Rada.

Uživatel s těžkým zrakovým postižením není sám bez pomoci vidícího schopen projít procesem registrace, generování a zavedení certifikátu.

Podle odborného materiálu který OSGA na téma EET zpracovala, patří mezi subjekty povinné evidovat tržby dle EET patří i osoby, jež jsou těžce zrakově postižené. Tyto osoby se na vládní výbor (a nejen na něj) obrátily s tím, že celé řešení není přístupné, a tedy jim znesnadňuje, ba dokonce znemožňuje, naplnit uvedené povinnosti. Základní důvody takového konstatování jsou tři:

  • Správce příslušných informačních systémů nesplnil povinnost přístupnosti dle ustanovení § 5, odst. 2, písm. f), zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy.
  • Dosud neexistují dostatečná technická řešení EET pro povinné subjekty, jimiž jsou zrakově postižení a to tak, jak jsou zvyklí.
  • Není dostatečná možnost a systémové řešení, aby tito uživatelé byli pro používání řešení pro EET proškoleni.

„Současné technické řešení povinnosti EET má řadu problémů, na něž bylo ministerstvo financí opakovaně upozorňováno zejména ze strany ministerstva vnitra, neboť se jedná o faktické využívání informačních systémů veřejné správy. Jednou ze skupin těchto problémů je pak oblast přístupnosti, a to jak na úrovni přístupnosti celé služby (požadavek eGovernmentu EU “iInclusiveness and accessibility”), tak i problémy s přístupností obou konců technického řešení, tedy jak toho státního, tak toho klientského,“ uvádí se v materiálu na stránkách OSGA.

Nejen ze zjištění samotných uživatelů, ale i prověřením technické přístupnosti a použitelnosti samotného řešení rozhraní systému pro EET bylo zjištěno, že toto prostředí není přístupné a splnění povinností pro registraci je tak znesnadněno, či dokonce zcela znemožněno osobám se zrakovým postižením.

Nejzávažnější problémy při registraci jsou:

  • Faktická nemožnost požádat o vydání autentizačních údajů plně elektronicky,
  • ověřování uživatele Captchou při přihlašování se do systému EET,
  • polovičatě přístupný systém registrace, zadávání, úpravy a verifikace údajů o subjektu, o provozovnách apod.,
  • nepřístupný proces generování žádosti a generování certifikátu pro ověření vůči EET,
  • nemožnost využít certifikát pro přihlášení do EET,
  • nemožnost verifikovat přístupnou formou údaje v certifikátu,
  • nepřístupný modul pro generování a práci s certifikátem.

Toto jsou jen některé, ale velice závažné věci, jež znamenají faktické pochybení a porušení zákonné povinnosti přístupnosti. De facto pak vedou k tomu, že uživatel s těžkým zrakovým postižením není sám bez pomoci vidícího schopen projít procesem registrace, generování a zavedení certifikátu.

„Přestože stát ukládající povinnost elektronické evidence tržeb není nijak povinen zajišťovat přístupné řešení pro tuto povinnost, neboť tato povinnost je uložena subjektu zákonem, a je tedy nezpochybnitelná, měl by stát řešit přístupnost a použitelnost služby jako celku. Je tedy v zájmu státu, aby zjišťoval a pomohl zajistit řešení, které by i těmto povinným subjektům umožňovalo jejich povinnost naplnit. V opačném případě se totiž sám stát může dopouštět – byť nepřímé – diskriminace určitého okruhu povinných subjektů, a to fakticky ne tím, že jim danou povinnost ukládá, ale že budou sankcionováni za to, že tuto povinnost nesplní, přestože její podrobnosti stát nastavil tak, že jim není fakticky její naplnění umožněno,“ uvádí se v podrobném materiálu k tématu, který má redakce Ekonomického deníku k dispozici.

Problémy jsou i na straně poskytovatelů systémů pro EET

Podle zmiňovaného materiálu je trh s aplikacemi a řešeními EET obsahuje plně přístupná technická řešení aplikací či služeb, ovšem to nemění nic na tom, že v kombinaci se “státní” částí služby by celý mechanismus byl přístupný a použitelný. Problém s přístupností je totiž třeba i v tom, že systém EET neumožní v případě generování účtenky reagovat na technickou chybu, ať už způsobenou velice častými výpadky EET na straně státu, či nestandardním chování při výměně údajů, nebo na straně aplikace klienta. Dalším problémem je oblast tisku účtenky, neboť v tuto chvíli neexistuje na trhu tiskárna pro účtenky, která by uživatele se zrakovým postižením zvukově upozornila na to, že v tiskárně došla barva, či papír/páska nebo, že je jiný problém, jehož důsledkem pak je nesplnění povinnosti předání účtenky.

„Zákon sám nenařizuje formu předání účtenky a ani formu samotné účtenky. Je tedy plně legální princip, pokud prodejce/poskytovatel služby jako povinný subjekt účtenku pošle zákazníkovi e-mailem či mu umožní si účtenku ověřit či vyzvednout jiným technickým způsobem. Záleží hlavně na dohodě mezi povinným subjektem a zákazníkem a zde nelze očekávat strpění ochoty zákazníků vyzvedávat si elektronicky účtenky. Navíc pro takovou formu předání účtenky by povinný subjekt musel shromažďovat identity a elektronické adresy zákazníků, což je v rozporu s principy GDPR a ochrany osobních údajů a přineslo by to víc škody než užitku,“ uvádí materiál.

Lze tedy říci, že je znesnadněno či dokonce principiálně znemožněno, aby část povinných subjektů plnila povinnosti elektronické evidence tržeb.

Jiří Reichl