6 milionů Kč za odmítnutého azylanta? Evropa přepisuje migrační pravidla

Migrant ze severoafrického Súdánu. Zdroj fotografie: pixabay.com

Během migrační krize prakticky zkolabovala společná azylová pravidla, která spojovala státy od Řecka, přes Švýcarsko, až po Portugalsko. Klíčové instituce Evropské unie, včetně národních ministrů, nyní vyjednávají zásadní reformu: Kvóty pro rozdělování žadatelů o azyl potom možná zůstanou natrvalo. Skoro určitě budou zavedeny elektronické vstupní kontroly na hranicích schengenského prostoru.

Bojovník za vystoupení Spojeného království z Evropské unie, Nigel Farage, stejně jako sílící Alternativa pro Německo nebo české hnutí Tomia Okamury mají přinejmenším jedno téma společné: Kritizují “bruselskou” migrační politiku, která v posledních letech ztratila řád. V schengenském prostoru přibylo mnoho cizinců, aniž bychom znali jejich identitu a humanitární krize v Africe nebo Asii nejsou zcela uspokojivým vysvětlením.

Evropský parlament nyní velkou většinou schválil zavedení elektronického pohraničního systému, který má zjednodušit formality a zlepšit evidenci příchozích osob. Poslanci však spolu s Komisí a členskými státy projednávají ještě jednu reformu: Kolabující Dublinský systém číslo III chtějí nahradit IV. verzí.

Elektronický systém vstupu a výstupu

Když chce cizinec vstoupit do současného schengenského prostoru, stačí následující: Trpělivě vystát frontu, ukázat správný nebo šikovně zfalšovaný cestovní pas a obdržet razítko. Následně může volně cestovat po 26 státech starého kontinentu, včetně České republiky. Ale jak píše Evropská komise v balíčku návrhů, které mají vytvořit “inteligentní hranici”: “V současné  praxi razítkování cestovních dokladů se nebude pokračovat.”

A Evropský parlament schválil návrh nařízení (477 poslanců bylo pro, 139 proti, 50 se zdrželo) i potřebné změny v Schengenském hraničním kodexu (496 pro, 137 proti, 32 se zdrželo), aby do roku 2020 vznikl “Systém vstupu a výstupu (Entry-Exit System, EES)”. Cizinci bude před návštěvou, i při odchodu kontrolováno nejenom jméno a příjmení, dále typ, číslo a platnost cestovního dokladu, ale taky otisky prstů, podoba obličeje, data a místa překračování hranic nebo neúspěšných pokusů o imigraci.

“Elektronickým systémem bude nahrazováno razítkování pasů, což urychlí kontrolu a usnadní výměnu informací mezi členskými státy, Europolem atd.,” věří Pavel Telička (ALDE), místopředseda Evropského parlamentu. Potom snad už nebude možné, aby jeden člověk používal na hranicích 15 různých identit, jako terorista, který vloni najel kamionem do lidí ve vánočním Berlíně.

Nový Dublinský systém, aneb stálé kvóty?

Před 20 lety začala účinkovat takzvaná Dublinská úmluva, která stanovovala, který stát schengenského prostoru zodpovídá za konkrétního žadatele o azyl. V praxi záleží nejenom na trase, kudy cizinec přicestuje, ale taky na rodinných vazbách (co když tady má příbuzného?), vydaném vízu nebo povolení k pobytu. Pravidla byla postupně aktualizovaná, takže nyní účinkuje nařízení 604/2013, takzvaný Dublin III. Jenomže například Řecko nebo Itálie, které jsou hraničními státy, během poslední migrační krize nezvládaly posoudit všechny přidělené žadatele.

Takže Evropská komise navrhla Dublin IV., kde přibyla například nová “Kapitola VII.: Korekční přidělovací mechanismus”. Tam stojí, že pokud zodpovědný stát vzhledem ke svojí velikosti a hrubému domácímu produktu nedokáže přijímat další žadatele o azyl, může imigranty předat jiné zemi, která ještě má volnou kapacitu. Ale například ani Česká republika by nemusela nikoho přijímat. V takovém případě by stačilo zaplatit aktivnějším partnerům 250 000 eur, tedy asi 6,4 milionu Kč za odmítnutou osobu.

“Článek 37: Finanční solidarita” však byl prozatím vyškrtnutý Evropským parlamentem, který považuje navrženou spoluúčast za příliš nízkou. Za každého odmítnutého žadatele navrhuje: “první a druhý rok částku 50 000 EUR, třetí a čtvrtý rok částku 75 000 EUR a pátý rok a další roky částku 100 000 EUR”. Kompenzace by tedy stoupaly od původních zhruba 1,3 milionu Kč, po 2,5 milionu Kč ročně za osobu. Pokud by stát nezaplatil dobrovolně, byl by krácen na evropských fondech. Upravený text schválila velká většina poslanců (390 pro, 175 proti a 44 se zdrželo), ačkoli Češi byli až na výjimky proti.

Každopádně dotyčné nařízení nelze změnit bez souhlasu Rady národních ministrů, pro Českou republiku tedy budou důležité vyjednávací schopnosti naší budoucí vlády. A významné, byť neformální slovo má v takzvaném trialogu nadále i Komise, jejíž původní návrh ještě není přepsán definitivně.

Petr Woff