Martin Vlček: Zlaté časy korporátních dluhopisů

    Centrální banky svou měnovou politiku způsobily předražení akcií a státních dluhopisů. Výnosovou alternativou pro investory jsou korporátní dluhopisy.

    Většina analytiků a ekonomů se shodne, že represivní politika centrálních bank v podobně ultra nízkých až záporných úrokových sazeb postupně vytlačila ceny aktiv prakticky po celém světě do cyklicky vysokých úrovní. To běžné defenzivní investory vyhání z jejich tradiční domény ukládání peněz do – podle nich – bezpečných přístavů vládních dluhopisů.

    Dluhopisy většiny vlád jsou z historického pohledu neuvěřitelně předražené právě vlivem nízkých úrokových sazeb (existuje totiž negativní vztah mezi mírou výnosu a tržní cenou dluhopisů). Navíc dluhopisy mnoha evropských zemí mají záporné výnosy, často i při splatnosti mnoha let. To je pro investory zcela nepřijatelná situace, kterou svou politikou zapříčinila zejména ECB a další centrální banky. Nelze se proto investorům divit, že chtějí investovat jinam.

    Pro ilustraci problému. Řecké dluhopisy aktuálně vynášejí zhruba 4,7 % při splatnosti 4 roky. Země v posledních desetiletích několikrát částečně zbankrotovala, nebo alespoň restrukturalizovala dluhopisy, což vedlo ke ztrátám minimálně části peněz investorů. České dluhopisy s pětiletou splatností vynáší (jestli se to dá tak vůbec nazvat po odečtení nákladů na čas investora) 0,03 %, tedy prakticky nic. Na to, aby investoři ve vládních dluhopisech vydělali, musí buď jít do extrémního rizika velmi zadlužených zemí, nebo si zamknout peníze na velmi dlouhou dobu do splatnosti, resp. nést velké riziko durace.

    Co ale dělat v situaci, kdy jsou výnosy státních dluhopisů v řadě zemí záporné? Správnou odpovědí nejsou investice do akcií. Ceny akcií jsou totiž ve většině zemí relativně vysoké, i když nejsou tak předražené jako vládní dluhopisy. Pokud kupujeme celé indexy, nejsme většinou schopni z nich „vylovit“ jen ty tituly, které budou ve vztahu k jejich očekávanému růstu zisků výhodné. V historickém srovnání slibují současné ceny akcí jen velmi malé, nebo dokonce záporné zisky pro příštích 5 až 10 let a velmi nízký dividendový výnos. Akcie navíc přinášejí pro některé investory příliš velké riziko výkyvů cen. O důvod víc zvolit si zlatou střední cestu mezi vládními dluhopisy a akciemi. Tou jsou korporátní dluhopisy.

    Korporátní dluhopisy – nižší riziko a vyšší výnos

    Tyto dluhopisy nabízejí stále velmi zajímavé výnosy a pravidelný příjem. Zároveň v současnosti ve většině zemí nabízí lepší kombinaci rizika a výnosu než akcie. Korporátní dluhopisy nejen vynášejí více, ale zároveň se v kapitálové struktuře firem nacházejí na bezpečnějším místě. Mají totiž jako první (ještě před akciemi) nárok na majetek společnosti v případě, že by se firma dostala do problémů.

    Další faktor, který nahrává jejich atraktivnosti, je krátká doba splatnosti. Obvyklá doba splatnosti je 3 až 10 let, ale nejčastěji se můžeme setkat se splatností 4 a 5 let. Tato doba většinou nabízí rozumný kompromis vázanosti peněz. Pokud vzrostou úrokové sazby, je možné po několika letech peníze po splacení dluhopisu uvolnit a reinvestovat s vyšším úrokem.  Speciální strategií je potom snaha o snížení průměrné durace portfolia nákupem korporátních dluhopisů na sekundárním trhu v době, kdy mají do splatnosti pouze rok, nebo dva. Úroková sazba bývá zpravidla pořád relativně atraktivní a investor má při náhlém růstu úrokových sazeb šanci již po roce, nebo dvou profitovat reinvestováním do nových dluhopisů za nové, vyšší úrokové sazby. V prostředí extrémně nízkých úrokových sazeb může být snaha zkrátit duraci portfolia velmi pragmatickým krokem.

     

    FacebookTwitterGoogle+
    Sdílejte
    Předchozí článekTři neradostné poznámky k nízké nezaměstnanosti
    Další článekÚzemní rozpočty – více rozhazování méně investic
    Martin Vlček
    Martin vystudoval Vysokou Školu Ekonomickou v Praze a pracoval 13 let v korporátní sféře. Nyní působí jako analytik společnosti BH Securities. Martin je držitelem prvního stupně americké zkoušky pro analytiky CFA. K jeho oblíbeným investičním tématům patří zejména americké akcie, volatilita, opce, ropa, zlato, dolar, euro a koruna. Martin aktivně obchoduje již přes 10 let a základem jeho investiční filozofie je diverzifikace napříč třídami aktiv a faktory, nízká korelace s akciovými indexy a investování do růstových akcií.