Petr Musil: Ekonomický růst není všechno

    Noah Smith vede polemiku o ekonomickém růstu. Ovšem trochu jinou, než byste možná čekali.

    Noah Smith, profesor na Stony Brook University v oboru financí, polemizuje s jiným akademickým ekonomem Robertem Gordonem o důležitosti hospodářského růstu v současné ekonomice a především o tom, proč máme pocit, že zažíváme dlouhodobou stagnaci.

    Smith diskutuje nad Gordonovým dílem „Vzestup a pád amerického růstu“. Hlavní tezí této knihy je, že všechno „ovoce“ technologického pokroku bylo vlastně již sklizeno. Objevy jako elektřina, spalovací motory a několik dalších, byly klíčovým zdrojem hospodářského rozmachu v letech 1870 až 1970. Nyní již prý není co převratného objevovat.

    A to je právě ono, říká Smith. Člověk vlastně nikdy neví, co užitečného by se dalo objevit až do doby, dokud to neobjeví. Možná že brzy vynalezneme umělou inteligenci, která bude schopna se dále rozvíjet sama. A možná se tím otevřou dveře objevům, o kterých dnes nedokážeme ani snít. Anebo je skutečně „technologický večírek“ u konce. „Přece jen si však myslím, že Gordonova myšlenka má jen vzbudit více pozornosti, než by vzbudila ryze kritická úvaha,“ tvrdí Smith.

    Smith argumentuje dvěma věcmi. Tou první je to, jak vnímáme dopad vynálezů na naše životy. Objevy z 19. a 20. století změnily způsob života lidí v rozvinutých zemích zásadním způsobem. Materiálový nedostatek byl odstraněn, podobně jako hladovění a téměř všichni lidé mají kde bydlet. Vyčerpávající manuální práce je dnes vzácná. To vše nám umožnily vynálezy, na něž se odkazuje Gordon. A tyto vynálezy již nemohou být zopakovány. Jakmile jsou základní lidské potřeba prakticky vyřešeny, ostatní zlepšení lidského života se tak může zdát jako velmi relativní.

    „Růst však není totéž jako uspokojení životních potřeb. Ekonomové obecně věří, že mezní užitečnost bohatství je klesající,“ říká Smith. Jinými slovy pocit uspokojení z nákupu prvního automobilu je o mnoho větší, než z nákupu automobilu desátého. Přičemž první i desátý automobil přispívají k tvorbě HDP stejným způsobem.

    Podobný princip lze aplikovat také na technologický pokrok. Objevy, které nás přenesou ze světa hladomoru do světa prosperity, se nám zdají více důležité, než ty, které přijdou poté. A to i přesto, že oba takový vynálezy přispívají k tvorbě HDP srovnatelně. „To může vytvořit iluzi stagnace,“ vysvětluje Smith.

    Druhý argument, který Smith předkládá proti Gordonově vizi konce růstu, je to, že nejen technologie zlepšují naše životy. „Neméně důležitou věcí je kvalita vládnutí. Některé vlády své občany okrádají. Jiné se snaží kontrolovat ekonomiku. Ale ty nejlepší vlády efektivně poskytují veřejné statky a služby jako infrastruktura nebo výzkum, a zároveň se snaží minimalizovat škody přílišné regulace,“ tvrdí Smith.

    Rozdíl mezi dobrou a špatnou vládou může být obrovský. Stačí se podívat na rozdíl mezi Jižní a Severní Koreou. Ekonomické modely kvalitu vládnutí zahrnují v podobě určité technologické úrovně, ovšem nikoli ve významu nějakého vědeckého objevu. Kvalita vlády zkrátka spoluurčuje kvalitu produkční funkce každé ekonomiky.

    Vlády v Severní Americe, Evropě a Japonsku se dramatickým způsobem zlepšily v minulých dvou stoletích. Staly se více participativními a méně predátorskými. Byrokracie je více profesionální. Výdaje na infrastrukturu se rapidně zvýšily. Rozvoj zdravotní péče se vypořádal s mnoha nemocemi a zlepšil se celkový zdravotní stav populace. Veřejné vzdělávací služby významně zvýšily znalosti a dovednosti pracovní síly.

    Libertariáni často stát vykreslují jako parazita, přesto však existuje dobrý důvod si myslet, že dobrá vláda je zodpovědná za značný hospodářský rozvoj v dnes rozvinutých zemích v období 1870 až 1970. Tento druh rozvoje byl však pravděpodobně jednorázový. „Jen jednou se ze Severní Korey můžete změnit v Koreu Jižní,“ říká Smith. To znamená, že určitý pokles růstu produktivity lze přičíst tomu, jaký úspěch ve změně vlády jsme v minulosti zaznamenali. Ten dnes již těžko zopakujeme.

    „Hodnotíme-li tedy Gordonovu tezi o zpomalování technologického pokroku, měli bychom se vyvarovat těchto dvou chyb. Měli bychom mít na paměti, že hospodářský růst není totéž jako růst kvality života a měli bychom brát v úvahu, že možnosti zlepšování kvality vlády se v zásadě vyčerpaly. Přesto není třeba propadat skepsi – dobrá vláda a konec brutální manuální práce spolu s odstraněním hladomoru jsou úžasné věci, za něž buďme rádi,“ uzavírá Smith.

    -usi-

    FacebookTwitterGoogle+