Ivo Hartmann: Další kouřová clona na ministerstvu školství

    Před několika dny proběhla médii zpráva o tom, že ministryně školství, Kateřina Valachová, dá našim dětem oběd zdarma.
    Ale vlastně jen některým dětem (do 3. třídy) a vlastně ne zdarma, protože ty obědy nebude platit ona, ale občané, protože ty tři miliardy půjdou ze státního rozpočtu a budou chybět jinde, případně se zvednou daně nebo dluh.

    Já jako rodič zatím tří dětí na tom „vydělám“. Mé děti začnou do školy teprve chodit a vy ostatní, co máte děti starší, nebo žádné, mi to zaplatíte. Děkuji vám, ale neprosil jsem se o to a nerad jsem se takto stal „příživníkem“. Krom toho debaty o tom, že v téhle škole mají či nemají právě toto jídlo, nebo jiné jídlo dostanou další rozměr (mám přece právo, aby mé dítě jedlo to, co chci já, když už jste mi to vzali na daních). Kauzu obědy ale spíše považuji za „drobnost“.

    Je to totiž kouřová clona. Stejně jako předchozí povídání o tabletech do škol.

    Prodloužení školní docházky o rok je věc závažnější, byť to opět nic zásadně nezmění. Je to jen malé omezení svobody volby rodičů a dětí (ano i ony mají v 5 letech možnost rozhodovat se), kvůli kterému nikdo demonstrovat před MŠMT nepůjde. Mé děti do školky chodí, zajímalo by mě ale, zda a  jak se bude povinná docházka do „velkáče“ měřit a zda budou muset paní učitelky předávat absentéry sociálce (protože v opačném případě se některé děti do školky přihlásí a pak tam třeba vůbec chodit nebudou), ale to jsou technické detaily, které velcí „vizionáři“ řešit nemusí, dopadnou na „plebs“, respektive na paní učitelky. Ale to je také kouřová clona.

    Reforma však řeší i další věci. Zde pár detailů, které mě zaujaly:

    „Školy by nově měly být financovány na základě počtu odučených hodin, který vyžaduje daný vzdělávací program.“ Hodnotíme tedy podle stráveného času učitele, ne podle výstupu. Tím ho zase více deklasujeme na hlídače dětí, či vrátného. Čím více hodin ve škole, tím více Oxford.

    „Ministerstvo školství prováděcím předpisem stanoví pro jednotlivé obory vzdělání maximální počet hodin výuky ve třídě, který bude zohledňovat nezbytné dělení zejména na jazyky nebo nutnost podpory pro dítě se speciálními vzdělávacími potřebami.“ Asi máme málo tabulek, málo vzorečků, málo byrokracie. No tak vznikne další odbor MŠMT a další lidé, kteří budou tyto koeficienty zpracovávat. Chcete trochu tušit, jak to bude vypadat? Zadejte do oblíbeného vyhledavače „krajský normativ na žáka“, sofistikovanost výpočtů a metodiky je na první pohled obrovská. Na druhý pohled, je to celé poněkud nesmyslné určování toho, kdo je pro společnost přínosem a kdo ne.

    „Zde se bude brát v úvahu průměrná naplněnost běžných tříd a podíl dětí, které potřebují podporu ve vzdělávání.“ Chytří ředitelé si už nyní začnou sbírat kontakty u školních psychologů, kteří začnou děti přeřazovat do dětí v kategorii „potřebují podporu ve vzdělávání“. Za pár let nám procento takových dětí stoupne a budeme mít další problém, který bude řešit další ministr.

    „Jsem přesvědčena, že pokud neprosadíme změny regionálního školství, tak nejsme schopni školství nikam posunout. Devadesát procent problémů, které ve školství máme, plyne z toho, že současný systém financování není spravedlivý,“ řekla paní ministryně. Nemyslím, že 90 % problémů je ve financování, to je uvažování centralistického technokrata. Odsun od financování na žáka systém tak leda naprosto zneprůhlední, bude více nespravedlivý než dnes. Když už jsme jako společnost přistoupili na to, že chceme všem dětem přispět na vzdělání, proč přispíváme každému dítěti jinak? Copak má každé dítě jinou cenu? Proč selektuje stát jedny děti oproti druhým? Protože mají jiné potřeby? Takže nějaký ministerský byrokrat se stal soudcem dětských potřeb? To je přeci děsivé.

    Nicméně následující odstavec vám ukáže, že to všechno je skutečně kouřová clona.

    „Definitivně jasno o novém způsobu financování škol by mělo být do poloviny roku 2017, aby mohlo ministerstvo vyjednávat potřebné peníze pro státní rozpočet 2018. Ve školách by nový systém měl začít fungovat od školního roku 2018/2019.“ To bude po dalších volbách, šance, že cokoliv z toho projde bez zásadních změn, nebo vůbec projde je blízká nule. To, že změny trvají tak strašně dlouho, vede k tomu, že učitelé jsou vůči změnám už téměř kompletně pasivně rezistentní a skeptičtí.

    Navrhovaná „reforma“ financování školství je tedy pouhým pokusem o zdání kontroly ministryně nad současnou situací. Zdáním aktivity. Děláním pro dělání. Možná se některým lidem bude zdát, že to mají na ministerstvu pod kontrolou. Fotka pohledné ministryně bude chvíli v hlavních zprávách. Myslí na nás. Myslí na naše děti, řeknou si mnozí.

    Ale to vše je jen kouřová clona, která se snaží zakrýt to, že ministři školství vlastně žádnou zásadní vizi toho jak zlepšit vzdělání našich dětí vůbec nemají.
    Tak jim aspoň „dají“ oběd.

    A učitelé? Ti se jen ušklíbnou a půjdou dále vyplňovat žádosti o dotace z různých projektových fondů, hlídat děti na chodbách, přežívat hodiny, řešit jaký plat budou mít po všech změnách kariérního řádu a dalších tabulek. A hlavně, kdy už budou prázdniny?

    Tomáš Pajonk

    předseda Strany svobodných občanů ve Zlínském kraji

    FacebookTwitterGoogle+
    Sdílejte
    Předchozí článekHazard v Brně: Matěj Hollan je nahý!
    Další článekDruhé výročí intervencí: ČNBlog Miroslava Singera
    Mgr. Ivo Hartmann, MBA - spoluvydavatel zpravodajských portálů Ekonomický deník, Zdravotnický deník a Česká justice. V minulosti byl 1. náměstkem ministra pro místní rozvoj, náměstkem ministra spravedlnosti a vrchním ředitelem ministerstva zdravotnictví pro mezinárodní a ekonomické věci. Na ministerstvu zdravotnictví zodpovídal mimo jiné za přípravu a výkon předsednictví v Radě ministrů Evropské unie. Dříve působil také jako poradce předsedy poslaneckého klubu Karla Kühnla a asistent předsedy Poslanecké sněmovny Milana Uhdeho.