Analýza: Zahraniční obchod ČR, část třetí

Třetí část analýzy, zaměřené na zahraniční obchod ČR se soustředí na období od roku 1999 do světové finanční krize. Vstup do EU byl významným milníkem.

Od roku 1999 prochází mezinárodní obchod České republiky dynamickými proměnami. Především roste celkový obrat a to velmi výrazně: zatímco v roce 1999 dosahoval obrat mezinárodního obchodu celkem 1,881 bilionů korun, v roce 2001 už se jedná o 2 653  bilionů korun. Jednalo se o jeden z nejdynamičtějších růstů zahraničního obchodu v dějinách České republiky, který těžil především z oslabující koruny.
Doma situace nic moc, musí se exportovat

Ekonomika totiž byla v minulých letech přehřátá z důvodu nadměrného růstu peněžní zásoby s tím, že po splasknutí úvěrové bubliny docházelo k hromadnému odlivu investic z České republiky. Spekulanti zaútočili na korunu, která začala prudce oslabovat. Česká národní banka reagovala prudkým zvýšením úrokových sazeb. Například 4. 6. 1997 se ČNB rozhodla zvýšit dvoutýdenní repo sazbu na závratných 39 %!

Výsledkem však bylo, že se ekonomika dostala do recese – podniky nebyly schopné splácet úvěry s výrazně vyšší úrokovou sazbou. Oslabila také domácí poptávka a efektivním způsobem bylo její nahrazení poptávkou zahraničí. Podnikat na úvěr skutečně nebylo jednoduché. Jsou známé i případy, kdy banky navýšily úrokové sazby z úvěru i přes 200 % p.a.!

Nejistý vývoj koruny, mezinárodní obchod zažívá šok

Oslabování koruny se však nedařilo zastavit. Zatímco v roce 1998 byl průměrný kurz koruny vůči americkému dolaru 32, 27 korun za dolar, v roce 2000 koruna oslabila na 38,59 za dolar. Kurz se výrazně nezměnil ani v roce 2001.

Poté se však situace začala postupně měnit a snahy ČNB zastavit pád koruny uspěly. V  roce 2002 koruna posílila na průměrnou úroveň 32,74 korun za dolar. Takové rychlé posílení však bylo velkým šokem pro exportéry, kteří ho nedokázali absorbovat. Poprvé v dějinách České republiky došlo k tomu, že obrat zahraničního poklesu poklesl o 73 milionů oproti roku 2001. Nyní ČNB změnila strategii a začala korunu oslabovat prostřednictvím devizových intervencí, které zahájila 4. 4. 2002. Veřejnost tehdy o tomto kroku byla informována jen stroze: „Česká národní banka dnes provádí intervence na devizovém trhu s cílem oslabit kurz české koruny. Technické podrobnosti o intervenci ČNB nemá ve zvyku zveřejňovat,“ píše se na stránkách ČNB.

Devizové intervence však posilování koruny jen zpomalily, ale nezastavily. Koruna v roce 2003 dosáhla průměrnému kurzu 28 Kč za dolar, české firmy si však už na posilování přivykly a obrat zahraničního obchodu v dalších letech znovu začal růst. Tehdy se však americká ekonomika „těšila“ značné nedůvěře, především kvůli splasknutí internetové bubliny a kvůli událostem z 11. září. Společná evropská měna euro (a tedy i koruna) proto začala vůči dolaru posilovat.

Kontroverzní investiční pobídky: Jak se projevily na obchodě?

Do Česka také v tomto období začaly proudit rozsáhlé investice založené na investičních pobídkách. Ideovým strůjcem těchto investičních pobídek se stal Miloš Zeman a jeho vláda, která investorům nabízela nejen průmyslové zóny připravené k vybudování průmyslových hal, ale také daňové prázdniny nebo značné dotace na vznik jednoho pracovního místa.

Zatímco kritici Zemanovi vyčítali poškozování českého průmyslu tím, že ho zahraniční konkurence vytlačovala, nebo vytváření nerovných daňových a podnikatelských podmínek, tak zastánci hovořili o tisících nových pracovních míst a dalšímu růstu kladného salda obchodní bilance, protože drtivá většina zboží z těchto zón byla určena k exportu. Na druhé straně však pobídky využívaly především levné pracovní síly a vytvářely také zboží s nízkou přidanou hodnotou.

Plastickým příkladem škodlivosti investičních pobídek může být otevření továrny LG.Philips v Hranicích na Moravě, která spustila výrobu v září roku 2001. Stát této společnosti nabídl desetileté daňové prázdniny a pobídku ve výši 1,5 miliardy korun. Jenže už při počátku výroby bylo jasné, že společnost bude vyrábět televize prostřednictvím klasické CRT technologie, o které se už tehdy vědělo, že je zastaralá. Společnost také v roce 2002 měla potíže s inspekcí životního prostředí kvůli podezření ze špatného nakládání s nebezpečnými odpady. V roce 2003 se objevily k první problémy: továrna se kvůli nízkému odbytu musela na 5 týdnu zavřít a po roce 2006 se už zavřela úplně.

Vstup do Evropské unie: Jak se projevil?

Dalším významným faktorem, který se výrazně podílel na rozvoji mezinárodního obchodu České republiky a růstu obratu zahraničního obchodu byl nepochybně vstup do Evropské unie. Zatímco v roce 2003 činil podíl vývozu a obratu do zemí EU více jak 64 %, po vstupu do Unie se tento podíl zvýšil na 79,2 %. Důvodem bylo pochopitelně také rozšíření Evropské unie o dalších 10 členů. Vymizení obchodních bariér a cel umožnovalo také obchodovat i malým a středním firmám, které neměly prostředky na administrativní aparát spojený s vývozem.

„Vývoj zahraničního obchodu za květen 2004 až duben 2005 tedy za období 12 měsíců po vstupu ČR do EU, lze charakterizovat výrazným meziročním zlepšením salda obchodní bilance do kladných hodnot a rychlým růstem obratu zahraničního obchodu, zejména vývozu zboží,“ uvedla Česká národní banka s tím, že v období od května do dubna 2005 dosáhlo roční klouzavé saldo obchodní bilance přebytku ve výši 11,2 miliard korun a meziročně se zlepšilo o 78,5 miliard.

Přečtěte si také první a druhou část analázy českého zahraničního obchodu.

Vývoz zboží se za období zvýšil o 23,8 % a dovoz zboží o 17,5 %. Největší dynamika růstu obratu byla přitom v prvních 6 měsících po vstupu: růst vývozu přesáhl 30 % a dovoz se zvýšil o téměř 26 %. „Uvedený vývoj ukazuje, že přímý dopad vstupu ČR do EU (změna celních pravidel, zjednodušení administrativního řízení na hranicích) nebyl pro zlepšování obchodní bilance zásadní. Určujícím faktorem zůstávaly kladné efekty z přílivu přímých zahraničních investic. Významnější byl pravděpodobně nepřímý dopad vstupu ČR do EU, který znamenal, že se ČR zařadila do společenství vyspělých tržních ekonomik Evropy. Právě s touto skutečností – vedle hlavního požadavku minimalizace nákladů – může souviset i významnější přesun výrob ze západní Evropy do ČR,“ dodala ČNB.

V mezinárodním obchodě se začínají projevovat hlavní komparativní výhody České republiky – dobrá poloha, rozvinutý průmysl a také kvalifikovaná, ale přitom levná pracovní síla. Významným faktorem byla také podstatně lepší dopravní infrastruktura a z toho vyplívající lepší dostupnost na západní trhy než tomu bylo v jiných východních postkomunistických zemích. Všechny tyto komparativní výhody se nejvíce projevily v automobilovém průmyslu, podíl strojů a dopravních prostředků proto na celkovém vývozu neustále narůstal.

Rok 2005: Poprvé kladná bilance

V roce 2005 dochází k tomu, že poprvé vývoz (1868 miliard korun) překonal dovoz (1830 miliard) a obchodní bilance se dostala do přebytku, který od tohoto roku začal postupně narůstat.

Vývoz a dovoz ČR (mld. korun)
Vývoz a dovoz ČR (mld. korun), Zdroj: ČSÚ

Hlavním a dominantním obchodním partnerem zůstává Německo, poté kulturně blízké Slovensko. Přehodily se příčky jen u třetího nejvýznamnějšího obchodního partnera. Zatímco v roce 2004 to bylo Rakousko, v roce 2006 už se jedná o dynamicky se rozvíjející se Polsko, které bylo následované Francií a poté Spojeným královstvím, které soutěžilo s Rakouskem. Obchod s Německem zůstává nadále zcela zásadní a potenciální hospodářské problémy v této zemi, mohou velmi rychle přinést problémy také do Česka.

V poslední části se podíváme na hospodářskou krizi, která započala pro český export už v roce 2008 a způsobila průmyslovým firmám značné potíže v odbytu. Výsledkem byla největší hospodářská krize v dějinách České republiky.

Arsen Lazarevič