Analýza: Za jiných okolností by to bylo trestné. Co říkal ex-detektiv ÚOOZ Jiří Komárek na inspekci a u soudu nezaznělo?

Bývalý dlouholetý detektiv ÚOKFK je vyšetřován Generální inspekcí bezpečnostních sborů.

Bývalý šéf ostravské expozitury Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jiří Komárek porušil zákon o povinnosti mlčenlivosti a způsobil nemajetkovou škodu policejnímu prezidentovi Tomáši Tuhému. Úmysl, tedy subjektivní stránku trestného činu, mohl naplnit i tím, že škodu sice přímo nechtěl způsobit, ale byl si vědom, že ji může přivodit a z nepřiměřených důvodů spoléhal, že se tak nestane. Přesto byl Komárek osvobozen a státní zástupce se vzdal dovolání.

Quod licet Iovi, non licet bovi – Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi, dí staré latinské přísloví. Případ bývalého šéfa ostravské expozitury Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Jiřího Komárka je jeho jistou analogií. V létě 2016, po reorganizaci elitních policejních složek Komárek v České televizi prohlásil na adresu policejního prezidenta Tomáše Tuhého, že má povědomí, že „pan policejní prezident je, řekněme osobou podezřelou z brutálního úniku informací v rámci objasňování hospodářské trestné činnosti ve stamilionových částkách, kdy při prověřování té trestné činnosti nebo toho úniku, kterého se mohl dopustit, tak jsme zaznamenali pokusy ze strany funkcionářů GIBS o průnik do spisu“. Komárek byl stíhán a souzen kvůli zneužití pravomoci úřední osoby. Prvoinstanční soud ho odsoudil k roční podmínce, odvolací jej zprostil a dozorující žalobce Vrchního státního zastupitelství se vzdal možnosti dovolání.

Ekonomický deník si rozsudek vyžádal podle zákona o poskytování informací a podrobil ho analýze.

Komárek je přesvědčen, že obžalobou vytýkané jednání bylo povolené, nebylo protiprávní a nejde o trestný čin. Tvrdí, že zásady poskytování informací policie veřejnosti prostřednictvím sdělovacích prostředků tehdy upravoval závazný pokyn policejního prezidenta. Komárek prvoinstančnímu soudu vytkl, že tímto pokynem důkaz provedl, avšak v odůvodnění napadeného rozsudku se s touto problematikou nevypořádal, byť uvedl, že byl k podávání informací pověřen svým tehdejším ředitelem Robertem Šlachtou. Ten pak jeho výpověď potvrdil.

Komárek namítl i absenci dalších zákonných znaků předmětné skutkové podstaty, konkrétně výkonu pravomoci, protože vystupoval z titulu své funkce, ale žádnou svou pravomoc při něm nevykonával. Za protichůdný považuje i závěr prvoinstančního soudu, že měl svým výstupem ohrozit naplnění účelu trestního řízení a osobní a profesní čest p

olicejního prezidenta. „Pokud by skutečně došlo k ohrožení účelu trestního řízení tím, že by vyzradil, kdo je podezřelý (takovou informaci měl poškozený již předtím), pak by to bylo ve prospěch podezřelého, který by na to mohl reagovat např. ničením důkazů. Za takové situace by nebylo možné dospět k opačnému závěru, že tím byla téže osobě způsobena újma. Nadále odvolatel setrvává na své obhajobě, že jednal ve veřejném zájmu,“ stojí v osvobozujícím rozsudku.

Komárek se soustředil i na subjektivní stránku případu. Konstatoval, že úmysl směřoval k naplnění účelu trestního řízení, nikoli k jeho ohrožení, jak uzavřel první soud. „Informace uveřejnil ve veřejném zájmu spočívajícím v tom, aby uvedené kauzy nebyly ukončeny z politických důvodů, ale aby byl pachatel zjištěn a spravedlivě potrestán. Jeho úmysl směřoval pouze k tomu, aby nedošlo k ukončení případů vyšetřovaných (rušeným) ÚOOZ, nikoli k poškození. Je přesvědčen, že omezil zveřejňované informace na nutné minimum,“ píše se dále v osvobozujícím rozsudku.

Znaky zneužití pravomoci byly naplněny

Pojďme proto zanalyzovat odůvodnění osvobozujícího rozsudku podrobněji. „Není sporu o tom, že se žalovaný skutek stal a že tento spáchal obžalovaný. Pokud jde o skutková zjištění prvého soudu, těmto nelze nic vytknout. Doplňování dokazování výslechem obhajobou navrhovaných svědků považuje i odvolací soud za nadbytečné,“ napsala předsedkyně senátu Lucie Černá.

Následuje analýza Komárkova výstupu v televizi. „Spornou zůstává pouze otázka právního posouzení prokázaného skutkového děje. Lze předeslat, že i dle přesvědčení odvolacího soudu byly tímto jednáním zákonné znaky přečinu zneužití pravomoci úřední osoby přinejmenším po objektivní stránce naplněny. Obžalovaný v té době byl příslušník policie, a to konkrétně na pozici vedoucího expozitury, byl tedy vysoký důstojník elitního útvaru, přičemž nešlo o soukromý rozhovor týkající se soukromých záležitostí, leč o informování veřejnosti o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem pravomoci policejního orgánu,“ rozvádí verdikt soudkyně Černá. V přípravném řízení se totiž nesmějí zveřejnit informace umožňující ztotožnit osoby, proti kterým se vede trestní řízení, poškozené, zúčastněné osoby a svědka. „Z výroku obžalovaného bylo možné osobu poškozeného jednoznačně ztotožnit… …O totožnosti „označeného“ tak nebylo žádných pochyb, byť nebylo uvedeno přímo jméno této osoby,“ napsala soudkyně.

Výjimky ze zákazu zveřejňování identity osob jsou uvedeny v ustanovení trestního řádu, kdy lze informace v nezbytném rozsahu zveřejnit pro účely pátrání po osobách, pro dosažení účelu trestního řízení nebo umožňuje-li to tento zákon. Uvedené informace lze také zveřejnit, odůvodňuje-li to veřejný zájem, pokud ovšem převažuje nad právem na ochranu soukromí dotčené osoby. „Tímto postupem bylo určitým způsobem zasaženo do osobnostních práv, do jeho osobní a profesní cti a dobré pověsti (Tuhého – pozn. red.). Právem tak prvý soud uzavřel, že byla porušena povinnost mlčenlivosti a nestranného postupu podle zákona o policii a podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Jako úřední osoba tak obžalovaný vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu,“ zkonstatovala předsedkyně senátu Lucie Černá.

Snížená intenzita

Černá se pak zabývá subjektivní stránkou Komárkova mediálního výstupu proti policejnímu prezidentovi. „Je třeba zdůraznit, že pokud by takový výrok zazněl v jiné době a za jiných okolností, respektive bez tehdy existujících prokázaných okolností a pohnutky obžalovaného, mohly by být i v tomto směru závěry prvého soudu akceptovány. Ty ovšem prvý soud do určité míry podcenil, když zdůraznil pouze tu skutečnost, že předmětné informace médiím poskytnuty byly,“ tvrdí dále Černá. Podle ní je z provedených důkazů zcela zřejmé, Komárek v přímém úmyslu nesledoval žádný osobní prospěch. „V té době již byla podána jeho žádost o propuštění ze služebního poměru (konkrétně dne 9. 6. 2016), kde uvedl v zásadě tytéž důvody jako v následném rozhovoru… …Obžalovaný tak nejednal ani v jeho osobním zájmu, přičemž evidentně nesledoval ani způsobení závažné újmy jinému,“ pokračuje Černá s tím, že inspekce skutečně v minulosti prověřovala únik informací a policejní prezident Tuhý byl jednou z prověřovaných osob. „Jedna z verzí úniku směřovala do okruhu osob blízkých poškozenému, tato verze byla prověřována, přičemž v případě dalších prověřovaných osob se jednalo o civilisty, nikoli příslušníky policie,“ pokračuje soudkyně.

Černá pak dochází k závěru, že Komárek jednal v pohnutce zvrátit rozhodnutí o reorganizaci policie z obavy o naplnění účelu trestního řízení v citlivých trestních kauzách vedených těmito útvary, aby nedošlo k jejich zmaření v důsledku politického rozhodnutí. „Jak se domníval,“ upozorňuje soudkyně. „Zásah do osobnostních práv jiné osoby, ke kterému došlo, byl způsoben pouze jako vedlejší následek, tedy maximálně v úmyslu nepřímém… …Prokázané jednání, ke kterému došlo v důsledku nesprávné aplikace příslušných norem, nedosahuje takové intenzity škodlivosti pro společnost, aby se mohlo jednat o trestný čin, respektive aby nepostačovalo uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, obzvlášť když k žádným fatálním důsledkům nedošlo,“ odůvodňuje dále předsedkyně Komárkova senátu.

Po komplexním zvážení všech právních hledisek pak její senát dospěl k závěru, že „prokázané okolnosti případu, pohnutka obžalovaného, záměr a cíl, které sledoval, jeho nesprávný právní názor, že jedná ve veřejném zájmu, jakož i poznatky zjištění k osobě obžalovaného tak, jak byly shora podrobně popsány, snižují intenzitu prokázaného jednání natolik, že se nejedná o trestný čin“.

Na co se zapomnělo?

Tolik tedy k písemnému odůvodnění rozsudku. Ale soustřeďme se podrobněji na fakta, ze kterých vyplývá, že konstrukce soudu může být špatná. Jiří Komárek porušil zákon o povinnosti mlčenlivosti a způsobil policejnímu prezidentovi Tomáši Tuhému skutečně způsobil nemajetkovou škodu. Kauza takzvaného brutálního úniku informací rezonovala na podzim 2016 ve všech českých médiích a Tuhého pověst policejního prezidenta utrpěla závažný šrám na profesním renomé. Úmysl, tedy subjektivní stránku trestného činu může naplnit i tím, že sice přímo nechce způsobit, ale je si vědom, že ji může přivodit a z nepřiměřených důvodů spoléhá, že se tak nestane, zkonstatoval soud při Komárkově osvobození. Jenže právě tím je subjektivní stránka trestného činu zachována. Komárek velice věděl, když novináři z České televize vyzradil informace o Tuhém, že je odvysílá. To, že chtěl ex-detektiv poukázat na reformu, byla jen a pouze jeho pohnutka. Komárkovi šlo o jeho existenci, vedení policie zrušilo jeho domovský útvar, čili šlo o zájem příslušníků ÚOOZ a Komárkův, nikoliv o veřejný zájem. O práci by Komárek nepřišel, ÚOOZ byl zařazen pod jiné vedení, o práci nemusel nikdo přijít.

Připomeňme, že od roku 1989 proběhlo v policii mnoho reforem a to mnohem zásadnějších. V Komárkem kritizované reformě bylo zabráněno jednomu útvaru, aby si dělal co chtěl, o čem by nadřízení nevěděli. Tak to prostě v ozbrojených složkách nefunguje a ani nemůže. Navíc politické názory na reformu by soud vůbec neměly zajímat. Reformu provedl státní orgán v rámci své kompetence. Jiří Komárek mohl reformu libovolně kritizovat, ale nemohl přitom jako policista zneužívat informací, které se dozvěděl ze svého působení. Navíc nemá jakékoliv právo očerňovat jiného policistu, který navíc nebyl ani odsouzen.

Strach z ohrožení bezpečnosti informací, jak se obhajoval Jiří Komárek, byl možná sice na místě, ale nikoliv z ohrožení informací důležitých pro trestní řízení, ale ze zjištění, že v rámci ÚOOZ existovala politická a hospodářská sekce – jakási obdoba týmu Mlýn z dob ministra vnitra za ČSSD Stanislava Grosse. Veřejně totiž vyšlo najevo, že ÚOOZ nevedl standardní evidenci všech zpracovávaných spisů a některé spisy dokonce ani nevkládal do elektronického trestního řízení. Následně byly spisy odváženy na státní zastupitelství, aby bylo zabráněno jejich revizi nově vznikajícím útvarem – Národní centrálou proti organizovanému zločinu.

Co však zaráží na postupu vyšetřujících orgánů i soudů nejvíce, je fakt, že tyto instituce nezkoumaly podrobněji, jak inkriminovaná nahrávka vznikala a zjevně si nevyžádali takzvané hrubé záběry. Soud se spokojil s konstatováním, že televizní záběry vznikly „v přesně nezjištěné době dne 20. 6. 2016, v obci Jesenice, soudní okres Praha – západ, v prostoru za tamní restaurací“.  Tedy blízko místa, kde bydlí redaktor České televize, který Komárkův výstup odvysílal. Soud ani nezkoumal, zda při náteční záběrů nebyl přítomen někdo jiný, kdo Komárkovy kroky do vysílání koordinoval. Podle několika informací Ekonomického deníku mělo jít o dalšího vysoce postaveného policejního důstojníka. Velmi pravděpodobně pak o Roberta Šlachtu.

Soud ani nikterak nevyhodnotil Komárkovu výpověď na GIBS. Komárek v ní podle informací Ekonomického deníku tvrdil, že se operativci ÚOOZ scházeli s bývalým poslanecm ČSSD a poradcem ministra vnitra Milana Chovance Radimem Turkem. Ten jim měl podle Komárka sdělovat, že Šlachta bude odstraněn a důvodem má být, že se informace z ÚOOZ nedostávají na policejní prezidium a k ministrovi vnitra. Komárek dále zmínil pokus o zničení ČSSD na severní Moravě. Komárek si o měsíc později Radima Turka nahrál na schůzce v kavárně u stanice pražského metra Malostranská. Komárek tvrdí, že si schůzku vyžádal sám Turek. Na schůzce měl Turek Komárkovi říci, že se sice jedná o jeho osobní aktivitu, ale že jej posílá tehdejší premiér Bohuslav Sobotka, a že hned po schůzce za ním jde, a že mu informace předá. „Popsal mi, jací jsou kamarádi, že jezdí na společné dovolené s dětmi, popsal mi, jaké možné funkce by měl zastávat, ale že mu v poslední době škodí ministr vnitra Chovanec, a to i přesto, že mu dělá poradce, že ho tak nějak brzdí. Chtěl po mně informace, proč jsem si tak jistý, že jsem si dovolil nařknout policejního prezidenta, co máme se Šlachtou v ruce, že jsme se odvážili bojovat s politiky, že to předá Sobotkovi, který prozatím nechává jednat pouze Chovance a do reorganizace se neplete… …Já jsem mu řekl, ať Sobotkovi vyřídí, že reorganizaci má o několik měsíců oddálit, ať se lépe připraví a projedná. V průběhu tohoto rozhovoru mi Turek také sdělil, že ví, že pravým důvodem reorganizace je strach ČSSD před tehdejšími krajskými volbami,“ tvrdil Komárek v dokumentu, do kterého měl Ekonomický deník možnost před delším časem nahlédnout.

Komárek mimo jiné zmínil i informace od novináře, kterého nechtěl jmenovat kvůli tomu, že by ho to mohlo profesně zničit. Tento novinář mu měl sdělit, že v den zatýkání v takzvané kauze Beretta seděl na obědě s tehdejším náměstkem policejního prezidenta Zdeňkem Laubem. „Laube měl telefon se Šlachtou, kdy se po jeho ukončení začal rozčilovat, že Šlachta zase zavřel nějaké důležité lidi, vůbec nic mu o tom neřekl, a že on zase bude mít průšvih. Pak měl říci, že tu reorganizaci udělá, že to byla poslední kapka, že se Šlachty zbaví,“ prohlásil Komárek na výslechu na GIBS.

Ekonomický deník už nemá možnost do dokumentů znovu nahlédnout, ale podobných příběhů sdělil Jiří Komárek na inspekci hned několik. To zcela jasně dokazuje, že v případu nařčení policejního prezidenta šlo jednoznačně o zájem Komárka i jeho kolegů, aby ÚOOZ nebyl zreorganizován.

To, že v případě jeho televizního vystoupení šlo o Komárkův úmysl oznámením informací o policejním prezidentovi zabránit reformě elitních složek je pod tíhou jeho výslechu těžko zpochybnitelné. O žádný „vedlejší následek“, ani „maximálně nepřímý úmysl“, jak tvrdí v osvobozujícím rozsudku soud, tedy zjevně rozhodně nešlo. Úmysl byl dle Komárkovy výpovědi jasný a zřejmý. Za každou cenu reorganizaci zabránit.

Jan Hrbáček

O tématu jsme psali:

Jeden obviněný, druhý svědek. Jak se případ „ochrany podnikatelů“ dotkl bývalých poradců ministra vnitra