Agentura pro vykazování neúspěchů a čerpání norských fondů

Agentura pro sociální začleňování za dvacet milionů ročně objevuje objevené a vykazuje neúspěch za neúspěchem. 

Poslední dobou domácí média plnily zprávy o stávce pracovníků Agentur pro sociální začleňování (ASZ), která spadá do gesce ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiřího Dienstbiera. Pracovníci Agentury prý začali stávkovat proto, že neměli jasno o tom, jak se bude činnost ASZ vyvíjet v budoucnu. Prý měli na počátku jejího vzniku slíbeno, že Agentura bude autonomní a nejsou pod vedením resortu schopni plnit své závazky vůči obcím.

Pojďme se tedy podívat, co pro nás Agentura pro sociální začleňování dělá, kolik nás stojí a jaké má výsledky. ASZ byla založena v roce 2008 z iniciativy tehdejší ministryně pro lidská práva Džamily Stehlíkové. Zpočátku měla ASZ ještě přídomek „v romských lokalitách“. Později o tento přídomek přišla, protože ne všichni sociálně vyloučení jsou zároveň romské národnosti – a ne všichni sociálně vyloučení jsou Romové. Agentura na začátku svého působení zaměstnávala patnáct lidí a počítalo se s tím, že bude financována z evropských fondů.

Situace je nyní taková, že pro ASZ pracuje již téměř sedmdesát lidí a pracuje s ročním rozpočtem přibližně 20 milionů korun. Nejvíce nás Agentura stála v roce 2012, kdy její činnost přišla na téměř 27 milionů. Vedle evropských fondů je financována také ze státního rozpočtu a od roku 2014 čerpá peníze také z norských fondů. V organizační struktuře Agentury jsou k nalezení pracovní pozice jako „koordinátor šíření dobré praxe,“ obsahem její činnosti je například vypisování výběrových řízení na „HateFree píseň“ nebo výroba komisků. To vše do konce příštího roku za skoro čtyřicet milionů z fondů – to už je něco, zač se vyplatí stávkovat. Pro určitý počet zaměstnanců Agentury je práce v ní jedinou možností jak prosazovat svoje politické ideje. Třeba Zuzana Drhová nebo mluvčí Agentury Barbora Umancová jsou obě výraznými členkami Strany zelených a v jejich podání splývá programové zaměření této strany s výkonnými úřednickými pozicemi. 

Jak takovéto aktivity pomáhají naplňovat účel, pro který byla Agentura založena, je pochybné.  Na stránkách ASZ se totiž dočteme, že jejím posláním je podporovatobce a města, aby mohly plnit svoji funkci – zajišťovat či pomáhat zajistit všem občanům rovný přístup ke vzdělávání, bydlení, zdravotní péči, zaměstnání, sociálním službám a bezpečí.“ ASZ prý také podporuje taková opatření, která pomohou samosprávám v procesu sociální integrace obyvatel ohrožených sociálním vyloučením a v rozvoji sociálně vyloučených lokalit v kontextu a zájmu celé obce/města a všech jejích občanů. A v neposlední řadě Agentura také pomáhá se zajištěním služeb na podporu vzdělání, podporu zaměstnanosti, sociálních služeb a sociálního bydlení, a zajištění infrastruktury pro tyto služby, s čerpáním prostředků z evropských strukturálních fondů, státního rozpočtu, krajských dotačních programů a dalších zdrojů a s komunikací s ústředními orgány státní správy, zejména resorty, které mají sociální začleňování v gesci; z podnětů při práci v lokalitách Agentura formuluje návrhy v oblasti legislativy, dotačních titulů, sociálních politik, apod.

Pokud někdo takto definovanému poslání Agentury rozumí, zřejmě zjistí, že provádí samo bohulibou činnost. Co však skutečně za oněch 20 milionů ročně daňový poplatník od Agentury získá, tedy jaké jsou výsledky její činnosti, se dočteme například v dokumentu Zpráva o naplňování Strategie boje proti sociálnímu vyloučení na období 2011-2015 . Zpráva přináší přehled vyhodnocení jednotlivých opatření celkem v pěti oblastech: bezpečnost; bydlení; sociální služby, rodina a zdraví; vzdělávání; zaměstnanost a dávkové systémy.

Pracovníci Agentury docházejí k „překvapivým“ závěrům. Zdrojem problémů ve vyloučených lokalitách je prý kombinace více faktorů, jako například nízká vzdělanost a s tím spojená nízká finanční gramotnost v sociálně vyloučených lokalitách, vysoká kriminalita, gamblerství, nedostatečná spolupráce subjektů, zabývajících se problematikou bezpečnosti na úrovni měst a obcí, lichva, nenávistné projevy vůči romské populaci z řad pravicových extremistů, a dokonce i média, která prý vytvářejí negativní obraz sociálně vyloučených lokalit.

Není zcela jisté, zda je třeba utratit přibližně 20 milionů korun ročně na to, aby 70 zaměstnanců Agentury zjistilo to, čeho si jsouvědomi lokální politici.

Agentura ve výše zmíněné Zprávě uvádí mnoho opatření, pomocí kterých chce situaci v klíčových oblastech zlepšit. Jmenujme například opatření od podpory vzniku komunikačních skupin pro řešení bezpečnosti v sociálně vyloučených lokalitách, přes realizaci pilotního projektu garantovaného bydlení až po zavádění zónového zprostředkování práce. Pro opatření, která se snaží Agentura prosazovat je charakteristické, že jsou uplatňována v součinnosti napříč jednotlivými resorty. Některá opatření tedy aplikuje Agentura sama, jiná pak v součinnosti s různými ministerstvy, nejčastěji pak s ministerstvem práce a sociálních věcí, ministerstvem vnitra či ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

Do značné míry se tedy činnost Agentury jeví jako duplicitní vůči činnosti jednotlivých ministerstev. Mimochodem spoluprací napříč resorty také pracovníci Agentury argumentují ve prospěch požadavků na svou autonomii.

Podíváme-li se na hodnocení efektů, které přijímaná opatření v rámci jednotlivých oblastí mají přinášet, pak se ve Zprávě například dočteme, že: k zásadnímu zlepšení bezpečnostní situace v sociálně vyloučených lokalitách a jejich okolí obecně nedošlo,“ nebo situace v oblasti bydlení sociálně vyloučených a sociálním vyloučením ohrožených obyvatel nejen že výrazně nezlepšila, v některých oblastech lze dokonce hovořit o jejím zhoršení,“ případně situace v oblasti vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami se od roku 2011, kdy byla přijata Strategie boje proti sociálnímu vyloučení na období 2011 – 2015, výrazně nezlepšila.

Vlastní výkaz činnosti Agentury tedy obsahuje dostatečný počet důvodů pro odvolání jejího šéfa.

Nasnadě je tedy otázka, k čemu takovou agenturu daňoví poplatníci financují, když sama přiznává, že boj proti sociálnímu vylučování na mnoha bitevních polích prohrává. Zatím se spíše zdá, že se lidé v Agentuře pro sociální začleňování chovají v souladu s předpověďmi teorie byrokracie. Ta mimo jiné říká, že každý státní úředník se ze všech sil snaží zdůvodnit, proč stát potřebuje právě jeho, snaží se tedy zdůvodnit svou existenci. Tato snaha je motivována získáním takového balíku finančních prostředků, který úředníkovi zajistí pohodlné živobytí. V případě Agentury pro sociální začleňování zřejmě dochází k tomu, že svou existenci není schopna podpořit dostatečně hmatatelnými výsledky své činnosti, a tak je možné, že se snaží pozornost odvést směrem ke sporu o autonomii, coby klíčového předpokladu k efektivnímu fungování. Zatím se však zdá, že stávka nepadá na příliš úrodnou půdu. Premiér Sobotka se totiž vyjádřil, že Agentura zůstane i nadále v gesci ministra Dienstbiera.

Petr Musil, -of-